Anotace
Období ohraničené zhruba Descartovým projektem restaurace korpusu vědění na jedné straně a Kantovým "kritickým" vystoupením na straně druhé představuje klíčový moment v dějinách západní přírodní vědy a filosofie vědy. Aristotelská koncepce přírodní vědy je nejprve podrobena mnohotvárné kritice vedené z mechanistických pozic (Galileo, Descartes, Gassendi, Boyle), ovšem radikální mechanicismus sám je záhy jednak oslabován a podstatně reformován resp. doplňován (Leibniz, Newton), jednak reinterpretován z pozic britského empirismu. Výsledkem je zásadní proměna paradigmatu přírodně-vědeckého vysvětlení oproti předchozí tradici a s ní související postupná emancipace přírodní vědy od filosofie.
V kursu se pokusíme postihnout a osvětlit rozhodující momenty uvedených transformací, jak se projevují zejména v myšlení Descarta, Leibnize, Newtona a Locka. Tematické okruhy, na něž se u uvedených autorů budeme soustředit, zahrnují metafyzickou a metodologickou fundaci nových přístupů k přírodně-vědeckému vysvětlení, ontologický status matérie, problematiku prostoru, místa, prázdna, času a trvání, a rovněž problematiku filosofického a vědeckého uchopení pohybu, jeho principů a zákonů.
Kurs bude mít podobu problémově laděných přednášek (čtvrtky) a navazující seminární četby vybraných pasáží z děl uvedených autorů (pátky). Kurs nemá žádné vstupní předpoklady a je určený a vhodný především pro studenty bakalářského studia filosofie.