Problematika vztahů ontologické kategorie jsoucna a logicko-psychologické kategorie pojmu patří k základním filosofickým tématům v celé západní filosofické tradici. Jedním ze způsobů, jak tuto problematiku strukturovat, je ustaven í dvou dimenzí těchto vztahů: v jedné z nich figuruje pojem jako určení dokonalé mysli, které představuje vzor či archetyp konečného jsoucna, v druhé pak figuruje jsoucno (konečné nebo nekonečné) jako vzor či archetyp pro utváření pojmů konečné mysli.
U Descarta dochází oproti předchozí myšlenkové tradici k zásadním posunům v traktování vztahu pojmu a jsoucna v takto určené struktuře. Jejich významným důsledkem je mj. vyzdvižení druhé z uvedených dimenzí jako zásadní pro náležité metafyzické ukotvení vědy či vědění (scientia). Sledování způsobu, jakým na tyto posuny reagují nejvýznamnější myslitelé 17. století, by mělo umožnit postihnout některé podstatné momenty filosofických koncepcí bezprostředně po Descartovi. V kursu se nejprve pokusíme strukturovaně postihnout Descartovy postoje v rámci uvedené problematiky a poté budeme v takto ustaveném rámci sledovat koncepce Arnaulda, Malebranche, Spinozy a Leibnize.
Kurs bude mít podobu problémově laděných přednášek (čtvrtky) a navazující seminární četby vybraných pasáží z děl uvedených autorů (pátky). Kurs nemá žádné vstupní předpoklady a je určený a vhodný především pro studenty bakalářského studia filosofie.