Anotace
Poznáme člověka „po ovoci“? Nachází nitro svůj pravý výraz teprve v promluvě a činu, nebo je jazyk a vnějšek spíše prostorem odcizení našich nejvlastnějších možností? Je nitro samým jádrem naší osobnosti, nebo spíše iluzí, která je charakteristická pro jednu etapu západní metafyziky? Při hledání odpovědi na tyto otázky jednak poodhalíme zdroje, z nichž pojetí sebe sama jako nitra skrytého vnějšímu pohledu vzchází, jednak se zaměříme na kritiku, jíž ostré oddělení nitra a vnějšku podrobil nejprve Hegel a poté další myslitelé různých filosofických směrů 20. století.