Sylabus
Plán kurzu 1. Úvodní přednáška I: pojem osoby v novější filosofii – JČ (3.10.)
četba: McTaggart „The Unreality of Time“ 2. Úvodní přednáška II: čas světa a čas duše – JČ (10. 10.)
četba: McTaggart „The Unreality of Time“ 3. Od Kanta k Hegelovi: první fenomenologizace času? - TM (17. 10)
četba: Kojeve: „Úvod do četby Hegela. Poznámka o Věčnosti, Času a Pojmu“ I 4. Čas ve francouzské recepci Hegela: Vyhladil Hegel čas? - TM (24. 10.)
četba: Kojeve: „Úvod do četby Hegela. Poznámka o Věčnosti, Času a Pojmu“ II 5. Prožívaný čas: H. Bergson – JČ (31. 10.)
četba: Bergson, Čas a svoboda, kap. II. 6. Existencialisti a čas: Nemoci lidské časovosti a jejich protilék – TM (7. 11.)
četba: Nietzsche: O užitku a škodlivosti historie pro život, rozsah bude upřesněn. 7. Existencialisti a čas: Věčnost, okamžik a osoba v Kierkegaardově Pojmu úzkosti– TM (14. 11)
četba: Kierkegaard: Nemoc ke smrti 8. E. Husserl: čas a prožívání času – JČ (21. 11.)
četba: Husserl I (Přednášky k fenomenologii vnitřního časového vědomí) 9. Claude Romano, Osoba a událost - JČ (28. 11.)
četba: Husserl II (Přednášky k fenomenologii vnitřního časového vědomí) 10. M. Heidegger, Vulgární čas a čas existence – JČ (5. 12.)
četba: Heidegger I (Bytí a čas, §§ 65, 78-79). 11. Hannah Arendtová – Vzpomínaný čas, osoba svědkem - TM (12. 12.)
četba: Heidegger II (Bytí a čas, §§ 80-81). 12. P. Ricoeur: osoba jako příběh v čase – JČ (19. 12.)
četba: Pátá studie knihy O sobě samém jako o jiném („Osobní a narativní identita“) 13. Jan Patočka – TM. Osoba v čase a v dějinách (9. 1)
četba: „Přirozený svět a fenomenologie“
Anotace
V přednáškách tohoto kurzu se zaměříme na novější filosofické úvahy k pojmu „osoba“. Tento pojem bývá nejpozději od Locka spojován s problematikou vědomí (sebevědomí). Zároveň si ovšem podržuje své starší, etické a právní konotace. Zatímco u Locka je osoba definována zároveň sebevědomím i zodpovědností, Kant přikročí k razantnímu rozdělení těchto dvou problematik tím, že oddělí (epistemologický) subjekt a (morální) osobu.
Značnou část myšlení o lidském jedinci v 19. a 20. století lze chápat v návaznosti na rozlišení subjekt – osoba: zatímco např. Husserl tuto distinkci přijímá, jiní autoři v ní spatřují ztrátu smyslu pro živost, dějovost a dramatičnost specificky lidského způsobu existování. To, co myslitelé od Kierkegaarda, přes Nietzscheho a Bergsona, až po Heideggera a Ricoeura vnímali jako návrat k plnému pojmu člověka (jedince), lze uchopit nejen negativně (odmítnutím duality subjekt – osoba), ale pozitivně, totiž filosofickým uchopením časové dimenze lidského existování.
Četba k přednášce bude věnována interpretaci textů různých filosofických tradic 19. a 20. století. Texty probírané v semináři jsou vybrány buď ze souboru primární literatury ke skeletové zkoušce z filosofie 19. a 20. století nebo z okruhů k bakalářské zkoušce (třetí část zkoušky: „Současná filosofie“).
Materiály ke kurzu (primární a sekundární literatura, pokyny k psaní seminárních prací, požadavky na referát atd.) budou průběžně vyvěšovány v systému moodle: https://dl1.cuni.cz/course/view.php?id=6508