Kurz má za cíl primárně uvedení do standardních témat filosofie jazyka, jak se v rámci analytické tradice ustanovila zhruba na ose Frege-Russell-Wittgenstein-Austin-Grice.
Současně se budeme, nad touto osou, zabývat jazykem jako filosofickým problémem sui generis, tedy nad rámec konkrétního filosofického směru. Tématem bude prostředkující, resp. podmiňující vztah řeči k poznání a poznanému (Hegelovo: “jazyk je prezenční existence ducha”), otázky samotné znakovosti, tedy smyslové a konvenční povahy znaku (Peircovo: “člověk je znak”), vztahu řeči a pravdivosti (Nietzscheho: “mluvit znamená lhát”), a další. Příležitostně zmíníme i problém jazykového humoru, v duchu Wittgensteinova tvrzení, že hloubka jazykového vtipu je hloubkou filosofickou.