Anotace
Kierkegaard je notoricky znám jako filosof individua. Přitom však toto individuum není nijak ne-dělitelné, naopak je neustále rozdělené či rozpolcené, ba dokonce se typicky nachází ve stavu krize. Například ve spisu "Nemoc k smrti" čteme, že “člověk jakožto tvor duchovní je stále ve stavu kritickém“. To jen odpovídá základnímu Kierkegaardovu přesvědčení, že já je vztah, v němž povětšinou vládne nepoměr či disproporce.
V kurzu se zaměříme na základní pasáže, v nichž je formulován tento náhled na já jakožto vztah, který si je sebe sama vědom jako povětšinou nezdařené syntézy. Přitom se opřeme o spisy "Nemoc k smrti" a "Pojem úzkost". Současně projdeme pasáže, v nichž významní představitelé existencialismu navázali na Kierkegaardovy úvahy o svobodě jako závrati (Sartre), úzkosti (Heidegger), či v Kierkegaardově existencialismu, který vždy odkazuje k víře, spatřovali rezignaci na skutečně filosofické promyšlení lidské situace ("filosofickou sebevraždu", slovy Camuse).