Anotace
V tomto kurzu vyjdeme z mnohoznačnosti pojmu objektivita a z genealogické analýzy tohoto pojmu s ohledem na úlohu, kterou postulování principu objektivity sehrálo v dějinách vědy. Hlavní cíl semináře je komparativní analýza fenomenologického a historicko-epistemologického přístupu k otázce objektivity.
Zatímco fenomenologie zastává vůči vědám fundační vztah a zdůrazňuje význam matematické idealizace, jejíž pomocí se novověká věda přinejmenším od Galileiho snaží docílit objektivity svých výsledků, francouzská, tzv. "historická epistemologie" klade mnohem větší důraz na jednotlivé historické zlomy, které proměnily naše pojetí toho, co znamená adekvátní, legitimní či věrné zobrazení a vysvětlení přírodních jevů. Autoři jako Bachelard, Canguilhem a Foucault si všímají především konkrétních úkonů, gest a aktivit, na jejichž základě se vědecké poznatky v jednotlivých oborech utvářejí a nárokují si status objektivních výsledků.
Vytěžení společných rysů fenomenologického a historicko-epistemologického přístupu, nám poslouží jako inspirace k takovému přístupu k otázce objektivity, v němž bychom se vyhnuli jak aroganci první filosofie, která by měla z apriorního stanoviska ambici určovat, jaké jsou meze vědy, povaha její racionality a podmínky její možnosti; tak i nekritickému scientismu, který je založen na metafyzickém konstruktu jakési na člověku nezávislé "objektivity", která předchází samotnému vědeckému zkoumání, chápanému jako postupné odhalování této jedině pravé reality.