Sylabus
1. Descartes: Lodník na lodi? Duch ve stroji?
2. Malebranche dnes?
3. Maine de Biran a revize Descartova argumentu
4. Bergsonův nekarteziánský dualismus
5. Merleau-Ponty I: temná prostorovost vlastního těla
6. Merleau-Ponty II: chiasmatické pojetí tělesnosti
7. Sartrovo vytěsnění těla a fenomenologie pohlavní diference u Simone de Beauvoir
8. Ricoeur: rozlišení metafyzického a žitého dualismu
9. Foucault: disciplinovaná těla
10. Kristeva: tělo a mateřství
11. Deleuze & Guattari: tělo bez orgánů
Anotace
Východiskem kurzu je citace z Merleau-Pontyho o temnotě sálu nutné k jasu představení, podle níž je tělesnost podmínkou našeho vědomí o světě právě do té míry, v níž sama zůstává něčím neobjektivizovatelným.
Pracovní hypotézou kurzu je teze, že právě francouzská post-karteziánská filosofie v této temné afektivitě a materialitě vlastního těla spatřuje místo, kde se kříží osobní sféra zkušenosti s předosobním polem, do nějž jsme vždy již situováni a které se podílí na formování naší subjektivity.
Cílem kurzu je pomocí nových interpretací francouzských filosofů od 17. do 20. století lépe porozumět funkci, kterou v naší situovanost ve světě zastává právě tělo.