Anotace
Korespondence mezi Leibnizem a newtoniánem Samuelem Clarkem z let 1715-16 patří v daném žánru mezi klíčové a nejvlivnější události 18. století. Na pozadí vzájemného obviňování z naturalismu, jejž oba korespondenti souhlasně považují za smrtící hrozbu pro přirozené náboženství, jsou v rámci vyhrocených kontroverzí postupně a ve vzájemné provázanosti rozvíjena témata nezměrnosti a věčnosti Boha, prostoru a času, vztahu Boha ke světu, principů Stvoření, povahy zázraků, svobodné vůle, vztahu mysli a těla, a rovněž rozličná specifičtější témata v rámci fyziky a/nebo přírodní filosofie (povaha hybných sil, atomy a prázdno atd.). Před čtenářem se tak ve stále narůstající komplexitě prokreslují dvě navzájem neslučitelné koncepce univerza a možností jeho filosofického a/nebo vědeckého traktování. Korespondence je tak mimořádně výmluvným obrazem situace západního myšlení na průsečíku přirozené theologie, metafyziky a přírodní filosofie v momentě jistého intelektuálního bezvládí, kdy aristotelská tradice již ztratila rozhodující postavení a nová paradigmata nebyla dosud jednoznačně ustavena. Cílem kursu je v představeném kontextu blíže prozkoumat některé z uvedených tematických linií (s důrazem na témata (1) prostoru a času v kontextu problematiky nezměrnosti a věčnosti Boha, a (2) otázku principů Stvoření a jejich implikací pro problém svobodné vůle a povahy stvořených jsoucen jakožto možných předmětů fyzikálního traktování) a pokusit se z nich extrahovat myšlenkově nosné systematické poučení.
Kurs bude mít charakter seminární četby vybraných pasáží korespondence v kombinaci s příležitostným problémově laděným výkladem. Je určen především pro studenty navazujícího magisterského programu, ale vítáni jsou rovněž vážní zájemci z řad bakalářských studentů.