Charles Explorer logo
🇨🇿

Co vše může být negováno? Hegel a Adorno

Předmět na Filozofická fakulta |
AFS500162

Sylabus

Seminář se bude dělit do dvou základních sekcí: 1. Sekce: Osvícenství a "vládychtivost" rozumu

Hegelova kritika: Osvícenství a teror ve Fenomenologii ducha a) užitečnost základním pojmem osvícenství: člověk se stává „zdatným členem kolektivu“. b) Absolutní svoboda a teror: negace individuality. 

Adornova kritika: a) Pojem osvícenství v Dialektice osvícenství b) Elementy antisemitismu a hranice osvícenství v Dialektika osvícenství

 (plus Minima moralia § 148) 2. Sekce: Pojem dialektiky u Hegela a Adorna

Dialektika u Hegela (Fenomenologie ducha, Logika jako věda) a) Dialektika jako metoda i jako ontologická struktura skutečnosti  b) Dialektika vnímání ve Fenomenologii ducha c) Dialektika rozvažování a Hegelův pojem sporu

Dialektika u Adorna (Negativní dialektika a Přednášky k negativní dialektice) a) Možnost a skutečnost filosofie b) Systém a spekulace c) Intelektuální zkušenost a jazykový charakter filosofie d) Objekt a pojem    

Anotace

Negativita je stěžejním pojmem Hegelovy i Adornovy filosofie. Pro Hegela je svědectvím ducha, kterému coby „věčnému protestantovi“ náleží schopnost distancovat se od každého určení. Lidský duch je v tomto smyslu negativitou, která zakládá svobodu. V této podobě byl „objev negativity“ – v Hegelově porozumění – výdobytkem především osvícenského myšlení. Sám Adorno stěžejnost negativity nezpochybňuje, ale spolu s Hegelem hledá cesty, jak zamezit tomu, aby byla negativita ztotožněna s bytností subjektivního myšlení. Oba myslitelé tak na pozadí své filosofie volají, slovy Axela Honnetha, znalce Hegelovy i Adornovy filosofie, po určité decentraci subjektivity, od níž si slibují „novou smělost v důvěře k objektu“.

V první části kurzu se zastavíme u pojetí osvícenství u Hegela a Adorna. Vyjdeme přitom z Hegelovy kritiky osvícenství ve Fenomenologii ducha. Dle Hegela ústí myšlení a jeho vztah ke světu charakteristické pro osvícenství ve zkázu, kterou nazývá „terorem“. Adorno a Horkheimer pak – vycházejíce z Hegelovy kritiky osvícenství – toto sepětí osvíceneckého myšlení a vládychtivosti dále rozvíjejí a usouvztažňují mj. s totalitními režimy 20. století. Hlavním tématem kurzu bude metodické jádro Hegelovy i Adornovy filosofie, jímž je (negativní) dialektika. Při tematizaci dialektiky si budeme průběžně klást otázku po etice implicitní v Adornově filosofii. Adornovy myšlenky k etice vycházejí z přesvědčení, že pravda podléhá času a že zásadním etickým postojem je schopnost reflexí „toho, co je“, dostát pravdě, která není v přítomnosti jednoduše patrná.