Annotation
Věda o logice je Hegelovou základní filosofickou disciplínou. Hegel v ní odkrývá a staví na světlo struktury, které jsou skrytě přítomny v jeho ostatních filosofických naukách (v nauce o vědomí, v nauce o státu a právu apod.). Tyto struktury mají být nyní myšleny "čistě", tj. beze vztahu k jakýmkoliv jimi artikulovaným obsahům. V tomto smyslu je věda o logice logikou, analogicky k tomu, jak jsou např. v aristotelské sylogistice myšleny čisté formální struktury formálně správného usuzování. Věda o logice však nechce být naukou o správném usuzování, nýbrž naukou o čistě myšlených strukturách všeho, co je. V tomto smyslu je Hegelova logika ontologií. Hegel zde pomocí své specifické metody, označované jako dialektika, postupně rozvíjí systém toho, čemu říká "čistá myšlenková určení", jako jsou např. jsoucno (Dasein), kvalita, kvantita, podstata, jev atd. Velmi často vymezuje Hegel svůj koncept logiky proti Kantovi, aby bylo patrné, v čem se jeho projekt liší od Kantovy transcendentální logiky. Svou logiku dělí do tří částí na nauku o bytí (Lehre vom Sein), nauku o podstatě (Lehre vom Wesen) a nauku o pojmu (Lehre vom Begriff). První dvě části tvoří potom tzv. objektivní logiku, třetí část označuje jako subjektivní logiku. V semináři se zaměříme na čistá myšlenková určení kvality a kvantity, jejichž syntézou je míra (Mass). Nejprve bude ovšem třeba říci něco o Hegelově pojmu logična. Budeme číst text tzv. "malé" logiky, jež tvoří 1. část Hegelovy Encyklopedie filosofických věd. Podmínkou pro udělení zápočtu je aktivní práce v semnináři a vypracování seminární práce.
Literatura: 1. G. W. F. Hegel, Malá logika, přel. J. Loužil, Praha: Svoboda. 2. G. W. F. Hegel, Enzyklopädie der philosophischen Wissenschaften, v: Werke, Frankfurt a. M. Suhrkamp. 3. Hegels Enzyklopädie der philosophischen Wissenschaften (1830). Eim Kommentar zum Systemgrundriss, (kolektiv autorů), Frankfurt a. M. Suhrkamp 2000. 4. B. Lakebrink, Kommentar zu Hegels "logik" in seiner "Enzyklopädie" von 1830, Bd. I Sein und Wesen, München 1979.