Aristotelés uvedl do filosofie koncept vědeckého poznání jako poznání nutných vlastností nějakého přirozeného druhu věcí: koncept, který je podmíněn či spojen s celým trsem předpokladů a souvisejících koncepcí, z nichž se jako nejdůležitější jeví esencialismus a epistemický realismus a receptivismus. Zásadní kritiku tohoto konceptu pak předložil Immanuel Kant, jenž mimo jiné s pomocí analýzy vztahů mezi nově odlišenými modalitami syntetické vs. analytické a a priori vs. posteriori dospěl k závěru, že aristotelská věda jakožto obecné a nutné poznání musí mít zároveň syntetický a apriorní charakter - což je ovšem v zásadním rozporu s aristotelskou realistickou a receptivistickou epistemologií i s jeho esencialismem. Na druhou stranu, Saul Kripke přišel ve svých přednáškách vydaných pod názvem Naming and Necessity s koncepcí, z níž vyplývá jak existence syntetických a priori, tak jistá verze esencialismu.
Cílem našeho kursu bude pokusit se rozplést toto zamotané pojmové klubko pomocí detailní analýzy pojmů "syntetické a priori" a "esencialismus" a jejich vztahů k souvisejícím filosofickým pojmům a koncepcím. Opírat se budeme zjeména o tři zdroje: Aristotelskou filosofickou tradici, Immanuela Kanta a Saula Kripkeho (a celý kontext analytické metafyziky).
Kurs bude kombinovat formu přednášky, seminární četby některých textů (předpokládá se schopnost číst v angličtině) a diskuse. Zápočet bude možné získat za aktivní účast a závěrečnou seminární práci v délce cca. 5 stran, v níž student doloží schopnost samostatné a kritické úvahy nad některým z dílčích probíraných či souvisejících témat (práce by měla mít věcný, argumentační a analytický charakter).
Základní literatura:
Aristotelés, Druhé analytiky.
Immanuel Kant, Kritika čistého rozumu (Praha: OIKOYMENH, 2001).
Saul Kripke, Naming and Necessity (Cambridge, Mass.: HUP, 1999)
Lukáš Novák a Vlastimil Vohánka, Kapitoly z epistemologie a noetiky (Praha: Krystal OP: 2015)