Anotace
Smyslové vnímání podle Aristotela
Anotace
Tento seminář si klade za cíl prozkoumat Aristotelovu teorii smyslového vnímání, jak je rozvinuta v kapitolách II.5-III.2 spisu O duši [DA] (s dílčími paralelami ve spise O smyslovém vnímání), přičemž v centru našeho zájmu budou stát pasáže, ve kterých Aristotelés slibuje nejobecnější definici smyslového vnímání, zejm. tedy DA II.5 (smyslové vnímání jako specifický druh afekce, paschein) a II.11-12 (smyslové vnímání jako specifická forma soudu, krinein, resp. jako přijímání formy, eidos, vnímatelného předmětu bez látky). Seznámíme se s novodobými spory v sekundárními literatuře ohledně interpretace těchto tvrzení (je Aristotelova teorie ve výsledku materialistická, spiritualistická, nebo funkcionalistická? atd.). Avšak naším hlavním cílem bude porozumět Aristotelově teorii, nakolik je to možné, z jejího vlastního kontextu, tj. pochopit na jaké konkurenční koncepce reaguje, jaké jsou podle Aristotela jejich hlavní problémy, jaká řešení Aristotelés navrhuje a co mezi těmito řešeními spadá na stranu jeho obecné přírodní filosofie (teorie změny a afekce, zejm. ve Fyzice III.1-3 a ve spise O vzniku a zániku I.7) a co je naopak specifické pro smyslové vnímání jako „pasivní aktivitu“ oduševnělých bytostí.
Semestr bude rozdělen do tří bloků.
V prvním z nich („Předchůdci a problémy“) se zaměříme na pozadí Aristotelovy teorie. Pokusíme se porozumět rozdílům mezi dvěma hlavními druhy předaristotelských koncepcí, jak je klasifikuje Aristotelův nejslavnější žák Theofrastos ve spise O smyslových vněmech (stejné vnímá stejné, protikladné vnímá protikladné). Připomeneme si také prótagorovsko-hérakleitovské koncepce smyslového vnímání, jak jsou rozvinuty v Platónově Theaitétovi a pokusíme se na jejich pozadí porozumět strategii Aristotelovy kritiky relativismu smyslového vnímání v Metafysice IV.5-6. Tento kontext by nám měl pomoci docenit, jak nesamozřejmá a promyšlená je Aristotelova exposice předchozích teorií smyslového vnímání v první knize spisu O duši (zejm. v kap. I.2 a I.5). Budeme si klást otázku, do jaké míry může tento Aristotelův způsob prezentace starších koncepcí a aporií s nimi spojených již poukazovat k teorii, kterou chce sám rozvinout.
Ve druhém bloku („Smyslové vnímání jako uchovávající afekce“) se zaměříme na Aristotelův první obecný výklad smyslového vnímání v DA II.5. Připomeneme si Aristotelovu obecnou teorii změny a afekce (zejm. z Fyziky III.3 a ze spisu O vzniku a zániku I.7) a budeme se snažit na jejím pozadí pochopit, co je podle Aristotela specifické pro smyslové vnímání na rozdíl od jiných druhů afekce (co to znamená, že jde o afekci uchovávající). Budeme se ptát, jak Aristotelův výklad souvisí s jeho rozlišením mezi změnou na jedné straně a aktivitou v pravém slova smyslu na straně druhé (zejm. v Metafysice IX.6 a Etice Níkomachově X.3-4, resp. ve Fyzice III.1-2). Budeme věnovat pozornost struktuře DA II.5 a jejímu vztahu k aporiím první knihy. V semináři také alespoň částečně prodiskutujeme nejvlivnější interpretační přístupy k této klíčové kapitole.
Ve třetím bloku („Tělo a duše smyslového vnímání“) se pak zaměříme na otázku specifických rolí, které ve smyslovém vnímání připadají podle Aristotela tělu na jedné a duši na druhé straně. Dotkneme se Aristotelovy kritiky platonské teorie samopohybu v DA I.4 a jeho alternativní představy nehybné duše a budeme se snažit porozumět tomu, jak do rámce této alternativní koncepce (která je podle všeho výsledkem určitého vývoje Aristotelova myšlení) zapadá definice vnímání (z DA II.5) jako uchovávající afekce, resp. specifické formy kvalitativné změny. Uvidíme, že už antičtí komentátoři dávají na tuto otázku velmi odlišné odpovědi a že v tomto obecnějším dilematu má možná svůj původ i mnohem specifičtější moderní kontroverze o povaze Aristotelovy teorie smyslového vnímání. Na pozadí této otázky po vztahu duše a těla prozkoumáme také druhé obecné vymezení smyslového vnímání v DA II.11-12.
Seminář bude mít převážně podobu četby a interpretace vybraných pasáží z Aristotela (a částečně Theofrasta a Platóna), resp. diskuse nad vybranými sekundárními texty. Znalost starořečtiny je vítána, ale není podmínkou (všechny primární texty budou k disposici také v českém a/nebo anglickém překladu). Seminář nabídne také řadu témat, která lze doporučit pro Písemnou práci I-III.