1. Představení tématu. 2. Platónova odpověď na proměnlivost tělesných věcí v Tímaiovi 49b7–50a4. (patronát: Jakub Trojan) 3. Aristotelova odpověď ve Fyzice I.7 (189b30–190a22, 190a31–191a5); úkoly Fyziky III–IV (otázka po místě analýzy tělesnosti v jejich rámci) III.1 200b12–25. (patronát: Vojtěch Linka) 4 Platónovo pojetí tělesných věcí jako obrazů věčně jsoucího v prostoru v Tímaiovi 50b5–c6, 51e6–52b2. (patronát: Jan Nekolný) 5. Aristotelův pojem těla jako určitého druhu kvantity v Kategoriích 6 4b20–5a38; úplnost těla v O nebi I.1 268a1–b10 [příp. spolu s definicí meze v Metafyzice V.17]; vztah těla a substance v Metafyzice Z.3 1029a11–19. (patronát: Gregorij Ivančenko) 6. Platónovo pojetí přítomnosti obecnin ve smyslově vnímatelném (Faidón 74d4-75d6), pojetí tělesných věcí jako geometrických těles v Tímaiovi 53c6–d7, 54a1–b5, 54d3–55c6, 55d6–56c3. 7. Aristotelova polemika s geometrií živlů: O vzniku a zániku I.2 315b15–316a4; O nebi III.1 298a24–b10, 299a2–300a19. 8. a) Aristotelovo odlišení místa od rozprostraněnosti, látky a formy těla jako takového ve Fyzice IV.2 209b1–210a13 a IV.4 211b6–212a8; b) vztah mezi dotykem a kontinuitou ve Fyzice V.3 [příp. spolu s VI.1 231a21–b18: kontinuum nemůže sestávat z nedělitelných velikostí]. 9.–10. Platónovo živé tělo, a) oživení těla v Tímaiovi 34b10–35a1, 36d8–e5; b) principy pohybu v Tímaiovi 57d7–58c4; c) život těla v Symposiu 207d4–e1, 208a7–b4, Tímaiovi 33c1–34a7. 11. Aristotelovo živé tělo v O duši II.1. 12.–13. Reflexe a souhrnná diskuse probraných témat.
U řady antických filosofů hraje pojem těla a tělesa (σῶμα) klíčovou roli. U Platóna má tělo významnou roli jak v jeho etických úvahách o povaze dobra a zla, tak při epistemologických úvahách o povaze poznání a významnou úlohu hraje i v ontologických úvahách o různých podobách toho, co je. Tělesnost je pro Platóna jednou z konstitutivních příčin vzniku nejlepšího možného světa a živých bytostí v něm, zároveň však tím, co brání smrtelníkům žít nejlepší možný život. Tělesnost je jak tím, co umožňuje živým bytostem rozpomínat se na skutečné bytí, tak tím, co škodí správnému myšlení a svádí nás k mylnému chápání skutečnosti. Tělesnost je jak nezbytnou součástí světa jako dokonalého obrazu bytí, tak sídlem nutnosti, která omezuje jeho dokonalost. Na Platónově pojetí těla tak můžeme vidět celek jeho myšlení a pochopit, proč je potřeba k pochopení něčeho tak bezprostředně přítomného, jako je tělo, rozvinout komplexní filosofický systém.
Aristotelés mluví o těle/tělese ve třech úzce souvisejících významech: σώματα jsou jednak všeobecně přijímaní kandidáti na substance, tj. živlová tělesa, rostliny, živočichové a nebeská tělesa; dále je tělo to, co je oživováno duší; a v neposlední řadě je pak tělo/těleso druh kvantity, kterou se vyznačují některé (totiž „tělesné“) substance. Ve všech těchto třech významech je přitom tělesnost bezprostředně svázána s pojmem změny. Přestože Aristotelés nikde nepojednává o těle/tělese souvisle, jedná se o klíčový pojem jeho zkoumání proměnlivých jsoucen ve Fyzice (a spisů, které na Fyziku navazují).
V semináři se zaměříme na ontologický rozměr úvah o tělesnosti, a budeme tak zkoumat, jaký způsob bytí je podle Platóna a Aristotela vlastní tělu/tělesu. Hlavní pozornost bude věnována tělesnosti, nakolik je společná živým i neživým tělům, v závěru semestru se pak zaměříme na koncepci živých těl u obou autorů. V jednotlivých sezeních budeme střídat Platónovu a Aristotelovu perspektivu a sledovat, nakolik obě pozice reagují na obdobné problémy a v jakém ohledu Aristotelova koncepce vzniká v reakci na koncepci Platónovu.
Moodle: https://dl1.cuni.cz/course/view.php?id=7259