Jádrem kurzu je pokus o fenomenologickou interpretaci role vcítění (sympatie) a přístupu k vášním druhého
člověka v Pojednání o lidské přirozenosti Davida Huma. Upozorníme na to, že Humovo pojetí vcítění je překvapivě bohaté a umožňuje výklad zkušenosti s druhým člověkem v mnoha oblastech lidského života. Přístup k mysli druhého je u Huma navíc podmínkou snesitelnosti žití - bez tohoto přístupu se mysl propadá do deprese -, podmínkou teoretického provozování filosofie a podmínkou morálního soudu.
V Humově teorii vcítění rozlišíme tři momenty: moment pojetí, moment víry a moment afektivní živosti a ukážeme, jak Hume ve svých příkladech pracuje s variacemi těchto momentů, aby vysvětlil fenomenologické aspekty intersubjektivní danosti druhého (např. v uměleckých dílech, v obchodních či v rodinných vztazích).
V závěru kurzu se pokusíme představit kritiku Humovy teorie vcítění u Thomase Reida a její plodné kritické rozvinutí u Adama Smithe, jehož pojetí teorie vcítění obsahuje zajímavé fenomenologické náhledy týkající se objektivace vlastních vášní.