Charles Explorer logo
🇨🇿

Aristotelés v kontextu současné filosofie mysli

Předmět na Filozofická fakulta |
AFS500285

Sylabus

program zbývajících týdnů semestru 8. 12.      O duši II 1, W. Jaworski,  Structure and the metaphysics of mind, kap. 6  (ref.

Hana Polanská, Jana Müllerová, Hynek Groman) 15.12.     W. Jaworski, Structure and the metaphysics of mind, jap. 9, 10, 12 (ref.

Vojtěch Janota, Richard Hamerlík) 22.12.     (a) W. Jaworski, Philosophy of Mind 11.1-5; (b) W.

Jaworski, Structure and the metaphysics of mind 13.1-5 (cf. Philosophy of Mind 11.11-12) 5.1.         (a) W.

Jaworski, Structure and the metaphysics of mind 13.6-9 (cf. Philosophy of Mind 11.6-8); (b) W.

Jaworski, Structure and the metaphysics of mind 14 (cf. Philosophy of mind 11.13)

Anotace

Posledních několik dekád zažilo renesanci aristotelské filosofie nejen v etice a metafysice, ale také ve filosofii mysli. Aristotelův “hylomorfismus” byl nejčastěji, z různých stran, nabízen jako slibné východisko ze sporu mezi redukcionistickým materialismem a karteziánským dualismem: jako “střední cesta” mezi představou mysli coby svébytné substance na jedné straně a redukcí lidských bytostí na tělesa podřízená fyzikálním zákonům na straně druhé. Od 70. let můžeme sledovat přinejmenší tři pozoruhodné typy pokusů vytěžit Aristotelovo pojetí duše pro současnou diskusi. (1) V 70.-90. letech se řada autorů pokusila Aristotela vyložit jako „prvního funkcionalistu“ (včetně snahy připsat mu typickou funkcionalistickou tezi o “multiple realizability”, tedy představu, že tatáž funcke může být realizována v různých materiálech, a tedy může být myšlena abstraktně, nezávisle na materiálu). (2) Od 90. let se objevují pokusy vyložit Aristotela v duchu volnějšího neredukcionalistického materialismu jako zastánce “token monism – type dualism”, resp. prvního teoretika emergence, který se pokouší představu supervenience (podle níž stavy mysli striktně kovariují se stavy těla) sloučit s předpokladem „kauzality mentálního“ (tedy že mysl je skutečnou příčinou našeho jednání). (3) V loňské knize (The Undivided Self) završil David Charles mnohaletý projekt výkladu Aristotela v duchu “impuristického” hylomorpfismu, který chápe duši jako formu, která sice není redukovatelná na látku, ale nemůže být odděleně od látky myšlena. Podle Charlese se nové cesty pro současné myšlení otevírají právě zde.

Ani toto spektrum ovšem nevyčerpává produktivitu aristotelského přístupu k životu pro současnou diskusi. Jeden vlivný (kritický) výklad se stal základem pro (mnohem optimističtější) spojení Aristotela s panpsychistickým řešením problému mysli a těla (spočívajícím zhruba v představě, že přírodní látka není netečnou látkou fyziky, ale již něčím více či méně živým). V neposlední řadě pak v současné diskusi existují pokusy (z řad myslitelů odmítajících široce sdílený materialismus) nalézt v Aristotelovi zdroj pro citlivější, ne-karteziánský (a ne-platonský) dualismus.

Cílem tohoto semináře bude zmapovat alespoň část tohoto bohatého a plodného dialogu mezi Aristotelem a současnými filosofy mysli.

Vyjdeme od četby Aristotelových programatických textů (k projektu přírodní filosofie jako celku a k projektu zkoumání duše zvláště) na jedné straně a od programatických, resp. resumujících textů moderního funkcionalismu na straně druhé. Budeme se ptát po sdílených představách a cílech, ale také po rozdílech v základních – ne vždy reflektovaných – předpokladech. Z podobného úhlu se pak podíváme take na problematiku emergence a současné snahy sloučit supervenienci s kauzalitou mentálního.

V druhé části semináře se blížeji zaměříme na Aristotelovo pojetí smyslového vnímání (jako svého druhu case study aristotelské analýzy života) a budeme si klást otázku, co z něj vyplývá pro relevanci Aristotelova pojetí duše. Konkrétně se budeme ptát, jak Aristotelovo pojetí smyslového vnímání zapadá do probíhající diskuse mezi reprezentacionalistickým („nepřímým“) a „přímým“ (či “naivním”) realismem (druhý je dnes nejčastěji traktován pod pojmem „disjunktivismus“). Ve světle výše zmíněného nepřekvapí, že se obě strany Aristotela dovolávají. Bude nás zajímat, do jaké míry Aristotelovo pojetí smyslového vnímání potvrzuje a do jaké vyvrací jeho spojení s funkcionalismem a s nereduktivním materialismem.

(Přirozeným třetím krokem zkoumání by pak byla analýza Aristotelova pojetí rozumu a myšlení, které otevírá nové specifické otázky: zčásti přímo související s otázkami výše načrtnutými (Aristotelovo pojetí rozumu bylo odjakživa hlavním trumfem myslitelů, kteří se pokoušejí nalézt v Aristotelovi zdroj ne-karteziánského dualismu, a ne náhodou, protože materialističtí interpreti mají skutečně problém Aristotelovo pojetí uspokojivě vyložit), zčásti otázky nové, například (řečeno s Johnem McDowellem), jak myslet rozum jako sféru sui generis a zároveň jako součást přírody. Podle průběhu semináře uvidíme, jestli se k tomuto třetímu tematickému bloku stihneme alespoň v náznaku dostat, anebo jestli ho bude třeba odložit pro případné budoucí pokračování.)

Kurz je primárně určen navazujícím magisterským studentům (případně studentům na vyšším stupni studia). Po domluvě s vyučujícím může být zapsán také pokročilými bakalářskými studenty jako výběrový seminář.