Osm knih Aristotelovy Politiky směřuje k otázce po nejlepším zřízení. Ta byla připravena již kritikou předchozích ústavních projektů v II. knize a zodpovězena je návrhem předloženým v posledních dvou knihách spisu.
V semináři se pokusíme najít spojitost obou uvedených částí díla, jejíž obtíž spočívá v tom, že zatímco v II. knize je nejpádnější kritika adresována Platónovým politickým projektům, Aristotelův vlastní návrh nejlepšího zřízení tyto projekty v mnohém připomíná. Zdá se přitom, že hlavním regulativem, který určuje detaily projektu, především požadavek na státní řízení výchovy a hudby, je, stejně jako u Platóna, právě pojem nejlepšího, tj. dobra.
Budeme se proto muset ptát po specificky aristotelském pojetí vztahu dobra a politické empirie.