Anotace
Heidegger i Gadamer spojují otázku po podstatě uměleckého díla s otázkou po podstatě pravdy: dílo činí dílem to, že nás oslovuje a něco podstatného nám říká, resp. zjevuje; přičemž co je to pravda, vychází podstatným způsobem najevo právě na uměleckém díle. Navzdory sdílenému výkladovému schématu se však obě analýzy umění v rozhodujících bodech vydávají opačným směrem. Gadamer rehabilituje mimetickou úlohu umění, kterou Heidegger kategoricky odmítá. Heidegger spojuje působnost díla s dějinnou podobou světa, které dílo přísluší, zatímco Gadamer ji nachází v jeho stálé současnosti a síle působit dějinami napříč. Abychom prověřili nosnost obou koncepcí, neomezíme se v semináři pouze na interpretaci klasických textů, ale konfrontujeme je s uměleckými formami a konkrétními díly, které si oba autoři sami nevolí a které jim příliš nejdou na ruku.
Vtip obou úvah o umění nicméně spočívá v tom, že jejich jediným ani primárním cílem není najít odpověď na otázku po podstatě uměleckého díla. Pro Heideggera představují analýzy v Původu uměleckého díla prostředek ke kritice vlastní pozice z Bytí a času, Gadamer se v Pravdě a metodě uměním zabývá proto, aby demonstroval šíři hermeneutického problému, který překračuje pouhou interpretaci textu. Otázka po podstatě pravdy, ve kterou tyto analýzy ústí, tak nakonec sama slouží k znovu-položení otázky po bytí, resp. k odhalení univerzální řečovosti všeho rozumění. V semináři proto využijeme problému uměleckého díla k tomu, abychom pronikli do centra jak tzv. Heideggerovy pozdní filosofie, tak Gadamerovy filosofické hermeneutiky a zproblematizovali základní předpoklady obou pozic. Tím rozvineme základní filosofické otázky, které se na popředí jejich konfrontace otevírají: pravdy a řeči, dějin a dějinnosti, našeho porozumění bytí a naší smrtelnosti.