Anotace
Metafyzika světla představuje, vedle metafyziky lásky, jeden z významných pilířů myšlení italského renesančního platonika Marsilia Ficina (1433--1499). Světlu v jeho alegorizujících úvahách připadá mimořádné místo na pomezí stvořeného a božského.
Spolu s tím je Slunci, jakožto eminentnímu nositeli světla, přiřknuta takřka polobožská a centrální role, a to v té, míře, že lze hovořit o "metafyzickém" či "významovém heliocentrismu". V centru naší pozornosti bude stát především dvojice Ficinových spisků "O Slunci" a "O světle".
Půjde nám o to, v jakém smyslu Ficino navazuje na své předchůdce mj. v oblasti optiky. Dále se budeme snažit porozumět Ficinovu alegorickému pojímání fyzikálních (optických) fenoménů.
A konečně budeme sledovat vliv Ficinovy metafyziky a epistemologie světla (zvl. v tzv. paracelsiánské tradici) i jeho alegorických úvah o Slunci (zvl. u Bruna a Koperníka).