Anotace
Přednáškový cyklus je zaměřený na specifický fenomén, který nacházíme v průběhu minulého padesátiletí filmové historie v různých souvislostech a kontextech. Outsiderský symptom jako určitý archetyp/genotyp ve společnosti se v umělecké tvorbě objevuje v různých vývojových etapách; v českém filmu je tematizován jako dílčí motiv i jako komplexní problém. Infiltroval do tvorby předních známých tvůrců i těch, kteří byli ve stínu, ačkoli se významně podíleli na profilaci české kinematografie v 60. letech (např. Antonín Máša, Drahomíra Vihanová, Zdenek Sirový aj.). Kromě jmenovaných tvůrců budou zahrnuti do zkoumané problematiky také ti, kteří vstoupili do filmu z jiných uměleckých disciplín (Ivan Balaďa, Ivan Renč, Jiří Suchý, Pavel Kohout aj.).
V detailní rešerši bude vymezena typologie postav „z okraje“, jež výrazně vstoupily do syžetů a filmového narativu. V teritoriu centrum - periférie je outsider postavou bez těžiště (ať je protagonistou, vedlejší či epizodní figurou), vyčleněný svou jinakostí z komunity a jejích konvenčních stereotypů. Tento nestandardní postoj ve vztahu ke společnosti, ať dobrovolný nebo vynucený, iniciuje ve filmech dramatický potenciál outsiderů, jejich příběh, eventuálně osobní výpověď.
Ve filmové typologii se vyskytuje rozsáhlá škála postav, jejichž charakteristiky se výrazně odlišují a komplikují obecnější definici outsidera. Vedle podivínů nebo psychicky handicapovaných jedinců existují i silní outsideři z přesvědčení, s proklamovaným programem: ideologický „nepřítel lidu“, politický disident, mluvčí s morálním posláním nebo zločinec. Outsidery se stávají postavy jiného náboženství, jiné rasy nebo pohlavní orientace atd. Charaktery filmových outsiderů se průběžně modifikovaly i vzhledem k proměnám doby.
Problematika bude demonstrována na konkrétních analýzách vybraných filmů různého žánru v širším časovém rozmezí od 60. let až po současnost.