Cílem předmětu je poskytnout přehled o základních kulturně politických procesech, které se podílely na vytváření společné mentality "evropanství" a současně působily ke gentilně nacionální diversifikaci kontinentu. Tyto tendence se projevovaly od počátku středověku a významně se prohloubily v době přechodu od středověku k novověku, kdy se na jednu stranu začaly zejména v západní a střední Evropě utvářet poměrně silné a jednotné suverénní státy (Španělsko,
Anglie a později Velká Británie, Francie, Rakousko etc.), ale na druhou stranu zde působilo velké množství dezintegrujících vlivů (náboženství, spory a války mezi jednotlivými státy). V 16. a 18. století jsou nicméně nastartovány politické, hospodářské, spolčenské a kulturní procesy, jejichž výsledkem bylo výlučné postavení Evropy "mezi ostatními kontinenty".
Tématické vymezení:
- Dědictví řecké a římské civilizace
- Integrace a desintegrace ve středověké východní a jihovýchodní Evropě: řecká ortodoxní sféra a Slované byzantský univerzalismus snahy o vytvoření byzantsko-slovanských státních útvarů (Symeon I. Bulharský, Svatoslav Igorevič, Štěpán IV. Dušan Srbský
- Možnosti a meze karolinského křesťanského universalismu
- Otonská a sálská koncepce křesťanského císařství
- Clunyjsko- gregoriánská reforma církve a církevní universalismus
- Štaufská koncepce Evropy a národní středověké monarchie
- Středověká duchovní kultura a vzdělanost jako integrující princip
- Počátky národních kultur- faktory iniciace
- Základní faktory integrace a desintegrace v raném novověku: stát, národ, rasa, jazyk, ekonomický zájem, náboženská, identita etc.
- Integrační a desintegrační aspekty 16. století: habsburské století západoevropských státech
- Evropa na cestě k výlučnému postavení mezi ostatními kontinenty: hospodářské, vojenské a politické aspekty evropské výlučnosti
- Křesťanství jako integrační a desintegrační faktor raného novověku
- Osmanské nebezpečí jako zdroj identifikace s Evropou
- Mezi Evropou a Asií: Rusko a jeho vstup do evropské politiky