Sylabus
Pojem sociálních dějin bude zakotven v různých rovinách sociálních vztahů, do nichž lidé vstupují jako součást určitých kolektivů a mezi nimiž dochází k očekávaným i neočekávaným interakcím. Cílem kurzu je to, aby si studenti dobře uvědomili souvislosti mezi individuálním a kolektivním jednáním, strukturami společnosti, kulturními vazbami, dominantními hodnotami, veřejností a soukromím v modernizující se společnosti.
Společenské vztahy v ní budou tedy pojaty jako interakce mezi aktéry, strukturálními rámci jejich jednání, procesy, do nichž aktéři vstupují a hodnotami, jimiž se společnost řídí. Pojem sociální struktury, resp. struktur bude uchopen ve vztahu ke konkrétní míře společenské nerovnosti.
Společenské nerovnosti budou poměřovány pojmy vyšší, střední a nižší vrstvy, ať již “staré” nebo “nové”. Dlouhé 19. století zde bude pojato jako “věk nových středních vrstev”, které se snažily s různými úspěchy uskutečnit moderní ideály občanské rovnosti, právního státu, národní suverenity, demokratičtějšího rozvoje duchovních a hmotných potřeb, a v neposlední řadě i kompetentního vedení společnosti.
Rozdílný společenský status zde bude chápán jako měřítko váhy určité vrstvy ve společnosti, tj. jaký význam je jí přičítán na straně jedné a jaký význam právě ona sobě sama přičítá. Pojem společenských vrstev bude vztahován též k pojmům “stav”, “třída”, profesní či zájmová skupina.
V této souvislosti bude bráno v úvahu též genderové a věkové rozvrstvení společnosti (muži, ženy, děti, mládež a senioři). Dále půjde o to, jak do společenských vztahů vstupuje moderní stát (viz např. právní regulativy, odvody do armády, školský systém, zdravotní a sociální politika) a jak jsou ovlivňovány válkami, revolucemi, konflikty mezi legalitou a legitimitou, demografickým změnami, migracemi, vzděláním, vědeckým poznáním a moderními technologiemi.
Paralelně se společenskými nerovnostmi, statutem a genderem bude akcentován pojem kultury. A to ve smyslu praxe lidského jednání, jež se odehrává v jistých hodnotových rámcích mezi jejich reprodukcí na straně jedné a změnou na straně druhé.
Pojem kultury (cultura) bude chápán v zásadě v klasickém smyslu jako protiklad přírody (natura). Dále bude brán zřetel k jistým antropologickým konstantám, jež dlouhodobě provázejí lidskou civilizaci jako např. potřeba lidského štěstí, legitimita společenského uspořádání, touha po uznání “tím druhým”, či nutkání ke sdílení společných identit.
Opomenuta nebude ani stabilizační role každodennosti jako sféry opakujících se praktik, návyků či vnějších vlivů, které výrazně ovlivňují běžný život lidí. Každodennost zde proto bude vyložena jak jako míra setrvalosti dosavadních návyků, tak i adaptace na společenskou změnu v moderní době.
Do jejího výměru bude zahrnut především rodinný život a jeho genderové a generační aspekty, “životní běh”, sexualita, zdraví, svět práce, volný čas/ kulturní potřeby. Dále půjde o materiální a reprezentativní aspekty každodennosti (viz zejména strava, oblečení, resp. móda a doprava).
V konkrétním výkladu půjde o komparaci v rovině evropské, středoevropské, českých zemí a případně i jejich regiónů. Jako klíčový je zvolen pojem společenské modernizace, která se odehrává v jednotlivých oblastech veřejného života společnosti a zároveň vstupuje do soukromí lidí.
V řadě případů naráží na různé překážky, které omezují prostor a možnosti jejího společenského uplatnění. Na druhé straně otevírá nové historické možnosti.
Společenský vývoj je tu chápán jako 1. výslednice vzájemného mezi vztahu tradicí a změnou, 2. konfliktním a kolaborativním potenciálem určité společnosti a 3. její schopnosti se učit z vlastních chyb. Jednotlivé tematické okruhy:1.
Základní pojmy moderních a postmoderních sociálních dějin (společenské vztahy, společenští aktéři, společenská nerovnost, spolupráce, konflikty, „třídy“, „gendery“, „hodnoty“, „národní identifikace“ a „kultury“…).2. Společenská změna a modernizace v Evropě před Velkou francouzskou revolucí a její aktéři (cca 1750 – 1789).3.
Společnost v českých zemích před Velkou francouzskou revolucí mezi tradicí a modernizací.4. Tlaky Velké francouzské revoluce a období napoleonských válek na společenskou změnu, Evropa a české země (ČZ) (1789- 1815).5.
Snahy o porevoluční stabilizaci společnosti v Evropě a ČZ; jejich rozdílné efekty (1815 – 1830), následné snahy o oživení společenských aktivit (1830 – 1848).6. České národní hnutí a ostatní nacionalismy ve střední Evropě a jejich politický, ekonomický, kulturní a konfliktní potenciál.7. Nezvládnutá revoluce „zdola“ a společenské reformy „shora“, Evropa a ČZ (1848 – 1860).8.
Občanské, národní, hospodářské, sociální a genderové emancipace v Evropě a ČZ (1860 – 1873).9. Občanské, národní, sociální (dělnické hnutí), hospodářské a genderové emancipace v Evropě a ČZ (1873 – 1890).10.
Demokratizace moderní společnosti a problém hledání konsensu. Konzumismus, volný čas a masová kultura.
Paradoxy modernity v Evropě a českých zemích (1890 – 1914).11. Sekularizace společnosti.
Víra v nové technologie a spasitelnost vědy. Intelektuálové a tvůrčí individualismus (1890 – 1914).12.
První světová válka jako robustní tlak na „rozklad“ dosavadního národního, sociálního a genderového statu quo a otevření šance na další společenskou změnu (1914 – 1918).
Anotace
Od poloviny 18. století do r. 1914,resp. 1914, J. Štaif
Přednáška je rozdělena do 12 celků tak, aby si studenti dobře uvědomili souvislosti mezi strukturami společnosti, kulturními vazbami, dominantními hodnotami a jednotlivými událostmi. Sociální dějiny v ní budou tedy pojaty jako interakce mezi strukturami, procesy, poměry a hodnotami. Půjde o komparaci na rovině evropské, středoevropské, českých zemí a případně i jejich regiónů. Jako klíčový je zvolen pojem společenské modernizace, která se odehrává v jednotlivých oblastech společenského života. V řadě případů naráží na různé překážky, které omezují prostor a další možnosti jejího společenského uplatnění. Na druhé straně se pro ni otevírají různé historické šance.