Anotace
Intelektuální dějiny současnosti: Jazyky demokracie v době kapitalistické konvergence, střední Evropa 1968-2010. (Četba textů)
Výběrový semin ář
ZS/LS 2019/2020
Michal Kopeček, ÚČD
PA, 10:50 – 12:30, P208
Cíl předmětu
Motto: „Nečíst dějiny jako současnost, nýbrž číst současnost jako součást dějin“
Žurnalistika i politická diskuze má sklon k dichotomickému čtení současného demokratického zápasu, liberální demokraté vs. populisté (dříve pohrobci totalitarismu). Liberální kritika populismu jako majoritářského, demagogického a iracionálního pojetí demokracie je často zrcadlovým obrazem „populistické“ kritiky, která hlásá pravou demokracii založenou na suverenitě lidu oproti elitářským liberálním konceptům vedeným menšinovým zájmem ne-li přímo spiknutím proti národu.
V Česku a střední Evropě se tato dichotomie promítá do zpětného historického chápání vývoje demokratického řádu od jeho znovubudování po r. 1989, kde původní údajné ohrožení bývalými komunistickými elitami a nedostatečným „vyrovnáním se“ s komunismem nahradilo nebezpečí destruktivního populismu. Tento pohled má zdánlivě odlišný objekt zájmu ale společný liberální pedagogický důraz na „nezralost“ a „nedovzdělanost“ těch, kterým má patřit demokratická suverenita, tedy lidu. Demos v předpolitickému stavu neschopném tvořit stabilní politické společenství. Alternativně tento pohled konstruuje údajnou populistickou hrozbu ohrožující mladou demokracii již od počátku. Tyto a podobné historické interpretace promítající dnešní politický zápas na nedávnou minulost jsou zavádějící. Populistické výzvy demokracie zleva i zprava (nacionalisté všeho druhu, neofašisté, revoluční levice) představovaly v 90. letech marginální fenomén. Opravdoví protivníci postkomunistické liberální demokracie a přední představitelé „iliberálního“ pojetí demokracie pocházejí téměř zpravidla ze široce pojatého liberálně demokratického táborem na počátku 90. let (Fidezs, PiS). Jiné údajné hrozby možná vůbec ve skutečnosti nejsou hrozbou liberální reprezentativní demokracii, jsou tak ale zobrazovány (Babiš, Fico aj.). „Liberální kritikou“ jsou tito i oni často chybně označování za externí kritiky demokracie ačkoli sami sebe chápou coby kritiky interní, světlonoše lepší, pravé demokracie. Práce semináře bude vycházet z hypotézy, že základní rozpory dneška se rodí uvnitř, nikoliv vně liberálně demokratického tábora a liberální transformační politiky.
Jazyky postkomunistické demokracie v Česku a střední Evropě pocházejí, schematicky řečeno, že tří základních zdrojů. Zaprvé z tzv. demokratické opozice, která žádnou svou specifickou teorii demokracie neměla. Měla ovšem teorii demokratizace a demokratického aktivismu, což bylo důležité pro chápání povahy demokratizace společnosti po r. 1989. Druhým zdrojem jsou reformistické manažersko-technokratické kruhy socializované v pozdním socialismu, které hrály klíčovou úlohu v praktickém uskutečňování demokratizace státu po r. 1989. A nakonec z hlediska veřejného diskurzu a progresivně už od první poloviny 90. let i z hlediska politicko-ideologické identity formujících se politických hnutí a stran se jazykem postkomunistické demokracie stávala „západní“ resp. zahraniční teorie demokracie a demokratizace, neboli jazyk a paradigma tzv. „transitologie“
V semináři se podíváme blíže na to, jaké chápání a přístupy k demokracii, politice a správě státu byly na počátku 90. let k dispozici, jak byly chápány, adaptovány a přetvářeny aktéry politického života a politicko-ekonomicko-sociální transformace. Začneme obecně tehdy panujícími přístupy k pojetí demokracie (liberální či procedurální, republikánské či substanciální, deliberativní), jejich podobami ve střední Evropě, odtud se posuneme k některým klíčovým a sporným pojmům, kolem nichž se pojetí demokracie a tedy i demokratické transformace odvíjelo a které se staly též základními plochami dělení mezi dnešní „liberálním“ vs. „iliberálním“ táborem.
Stěžejní částí semináře je společná četba a diskuze nad některými příležitostnými a některými „velkými texty“ dobové debaty o povaze demokracie a jejích jednotlivých aspektů (koncept státu, pojem občana a jeho práv, občanská společnost, právo a politika ústavnosti, povaha politického resp. demokratického procesu, politika identity, suverenita a reprezentace, hospodářské dimenze demokratického života). Primárně nám nepůjde o texty z provenience demokratické teorie. Ty nám budou sloužit místy jako vodítko a nástroj analýzy empirických ukázek teoreticky zakotveného demokratického aktivismu resp. dobové kritiky praktik a směrování „reálně existující demokracie“. Jde tedy o „politické myšlení“ vznikající z dobového boje o demokracii spíše než o systematický přehled současných přístupů demokratické teorie.
Jedním z hlavních motivů diskuzí nad texty je vedle jejich obecné politické a občanské relevance i snaha a) historizovat náš současný ahistorizující pohled na vývoj posledních třiceti až padesáti let b) zamyslet se nad použitelností resp. limity některých základních pojmů našeho politického slovníku pro konkrétní historický a politologický výzkum. Seminář bude stejně jako v minulých letech pracovat způsobem dílny, tj. kombinovat četbu a interpretaci obecných textů k tématu s úsilím o aplikaci těchto konceptů v praxi v rámci výzkumné práce členů semináře.
Anotace
Seminář je určen zejména studentům specializace moderní a soudobé dějiny v bakalářském i magisterském cyklu studia stejně jako studentům politologie. Je však otevřen i frekventantům doktorandského cyklu. Zaměřuje se na srovnání a kritický rozbor základních myšlenkových proudů, ideologických směrů a diskurzivních formací reflektujících stav středoevropské, evropské a americké demokracie ve dvou klíčových krizových obdobích jejího vývoje.
Atestace
Zápočet: na základě splněné četby a aktivní účasti na seminářích. Zkouška: totéž jako na zápočet plus prezentace a obhajoba vlastního textu nejlépe části bakalářské, diplomové či disertační práce v rámci semináře.
Orientační literatura:
Colin Crouch: Post-Democracy, London: Polity Přes 2004
Robert A. Dahl: Demokracie a její kritici, Praha: Victoria Publishing, 1995
Geoff, Eley: Forging democracy: the history of the left in Europe, 1850 – 2000. Oxford: Oxford University Press, 2002.
Dieter Fuchs, Hans-Dieter Klingemann, a Jan Zielonka, ed., Democracy and political culture in Eastern Europe, London ; New York: Routledge, 2006.
Adéla Gjuričová et. al.: Rozděleni minulostí. Vytváření politických identit v České republice po roce 1989. Praha: Knihovna Václava Havla 2011
David Held: Models of Democracy Stanford, Calif: Stanford University Press, 2006
Dean Howard: Spectre of Democracy, NY: Columbia University Press 2002.
Tony Judt: Poválečná Evropa: Historie po roce 1945, Praha: Slovart 2008.
Andreas Kalyvas: Democracy and the Politics of the Extraordinary: Max Weber, Carl Schmitt, and Hannah Arendt. Cambridge: Cambridge University Press, 2008.
Michal Kopeček, ed.: Architekti dlouhé změny. Expertní kořeny postsocialismu v Československu. Praha: Argo 2019.
Michal Kopeček - Piotr Wciślik (eds.): Thinking Through Transition: Liberal Democracy, Authoritarian Pasts, and Intellectual History in East Central Europe After 1989, Budapest – New York: CEU Press, 2015
Claude Lefort: Complications: Communism and the Dilemmas of Democracy, NY: Columbia University Press, 2007
Jan-Werner Müller: Contesting democracy: political ideas in twentieth-century Europe, New Haven, CT : Yale University Press, 2011
Pierre Rosanvallon, Democracy Past and Future, NY: Columbia University Press, 2006
Manfred Schmidt: Demokratietheorien, Opladen: Leske-Budrich 2000
Philipp Ther: Nový pořádek na starém kontinentě. Příběh neoliberální Evropy, Praha: Libri 2016.
Balász Trencsényi et. al. A History of Modern Political Thought in East Central Europe. Volume II, Part II Negotiating Modernity in the “Short Twentieth Century” and Beyond (1968-2018). Oxford: Oxford University Press, 2018