Diplomový seminář se profiluje jako teoreticko-metodologický, to znamená, že směřuje k reflexi původu a povahy historické vědy a zároveň reflektuje i její možné aplikace v praxi. Jeho náplň a zaměření lze rozdělit na tři pilíře: 1) Dějiny dějepisectví
Historická věda má svou vlastní historicitu, své vlastní dějiny. Výzkum je v tomto směru zaměřen na institucionální, myšlenkový i personální vývoj dějepisectví v českých zemích od konce 18. století do současnosti. Poznání dějin vlastního oboru pomáhá lépe vnímat jeho současné limity i možnosti. 2) Didaktika
Jednou z rolí historika/historičky je vzdělávat společnost, přičemž nejvýznamnější formou této činnosti je učitelství. Seminář v tomto směru otevírá prostor pro výzkum dějepisně-didaktických otázek jak v rovině teoretick é, tak i v oblastech empirického výzkumu. 3) Metodologie
Každá věda, i ta historická, vychází z více či méně reflektovaných teoretických základů, které formují její povahu. Filozofie dějin, teorie moderní vědy, otázka možností lidského poznání – to vše svírá a zároveň podporuje dějepisectví, jehož jsme součástí.
Všechny tři pilíře, i přes svá specifika, spojuje dohromady schopnost sebereflexe vlastní situace a z ní vyplývajících možností. Teorie a metodologie dějepisectví není jen pobočným výhonkem „skutečné“ vědy, ale naopak integrální součástí všech jejích částí.