Anotace
Cílem přednášky je seznámit studenty s různými pojetími sociálních dějin v současné historiografii s důrazem na jejich badatelské cíle i metody a poukazem na skutečnost, jak jsou tyto výměry sociálních dějin podmíněny jednak vývojem společnosti, v níž se utvářejí, jednak vnitřním vývojem historiografie/historiografií, z níž/nichž vycházejí. Za klíčové pojmy k uchopení této problematiky budou považovány: a) sociální struktury (např. elity-neelity-mezivrstvy; rodina- zaměstnání- národní hospodářství- kultura či jinými slovy: sociální členění v návaznosti na věk, pohlaví, pracovní dobu a volný čas; dynamické či statické sociální konfigurace jako konfrontace tzv. symbolického kapitálu se setrvačností stávajících společenských struktur, b) sociální změny resp. pohyby a konflikty, c) sociální interakce a jejich příklady v různých typech společnosti (nacionalismus, alternativní elity, různé typy sociálních solidarit i animozit), d) motivace sociálního jednání a jejich ideové zdroje, e) mentality jako stabilizující i proměnný faktor v dějinách společnosti, f) společenské identity ("třídní", národní, konfesijní, či "genderové"), g) společenská paměť jako sociální pouto i jako faktor sociálního rozhraničení.
Předmět sociálních dějin bude dále vykládán prostřednictvím těch společenských polarit, které se jeví z pedagogického hlediska jeho zvláště nosná propedeutická témata. Mezi tyto polarizace lze zařadit např.: modernizace versus tradice, společenská dynamika v. společenská statika, makrosociální společenské struktury v. mikrosociální společenské struktury, společenský konflikt v. společenská spolupráce, kultura většinové společnosti v. kultura menšinové společnosti, hermeneutický výklad dějin společnosti v. strukturální výklad společnosti v. kvantifikovaný výklad společnosti. Vztah sociálních dějin k příbuzným vědním oborům (hospodářské dějiny, kulturní dějiny, politické dějiny, etnografie, sociologie, psychologie, statistika ad.) nebude vykládán samostatně, nýbrž ve výše uvedených kontextech. Stejně tak metody sociálně historického výzkumu (např. komparativní, statistická, induktivní, deduktivní, resp. metoda konstrukce sociální reality, ideálně-typická, narativního popisu, prosopografická ad.) budou vykládány na příkladech konkrétních badatelských strategii, jež lze považovat z pedagogického hlediska za příkladné jak v naší, jak i zahraniční historiografii.