Anotace
Dějiny dějepisectví/Historiografie
Vyučující: Prof. PhDr. Zdeněk Beneš, CSc.
Cíl předmětu:
Předmět seznamuje studenty s vývojem historiografie a historického myšlení od doby zrodu evropské historiografie do současnosti. Soustřeďuje se na charakter a vývojové proměny metodiky historiografické práce, na povahu, strukturu a funkce historických textů, na sociokulturní kontext historiografie v jednotlivých obdobích a na charakteristiku vývoje metodologického a teoretického myšlení jako součásti celku historického myšlení. Součástí informační báze kursu je pochopitelně funkční thesaurus bibliografických a biografických údajů
Při výkladu jednotlivých etap vývoje dějepisectví je důraz kladen na: 1) povahu historiografie v jednotlivých vývojových etapách a její sociokulturní zakotvení 2) postavení historiografie v systému vědění a její vztahy k jiným disciplínám 3) heuristiku, kritiku a techniku historické práce 4) hlavní osobnosti a díla a jejich začlenění do systému historického poznávání v jeho vývoji
Rozvržení kurzu (1. - 2. semestr): přednáška 1 - 2: Dějiny dějepisectví jako historická disciplína přednáška 3 - 5: Rétorický model dějepisectví (3./5. až 17./18. stol.) přednáška 6 - 8: Vědecké paradigma I. - Věda, osvícenství a racionalita přednáška 9 - 13: Vědecké paradigma II - Empiricko kritický model dějepisectví (18. stol. až poč. 20. stol.) přednáška 14 - 16: Vědecké paradigma III - "Nová historiografie" (hist. věda od školy Annales po současnost) přednáška 17 - 18: Postmoderní situace - postmoderní historie?
Literatura: a) základní
J. MAREK - F. KUTNAR: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví I. - II., Praha 1973 a 19771, 19972.
J. ŠUSTA: Dějepisectví evropského okruhu západního, Praha 19331, 19462.
M. BLÁHOVÁ: Staročeská kronika tak řeč. Dalimila v kontextu středověké historiografie lat. kulturního okruhu a její pramenná hodnota. In Staročeská kronika tak řečeného Dalimila (3), Praha 1995.
Kol: Čítanka k dějinám dějepisectví I - IV, Praha 1983-1990 (skripta FF UK)
A. F. Grabski: Dzieje historiografii, Poznań 20031, 2006 2.
J. Topolski: Od Achillesa do Beátrice de Planissoles. Zarys historii historiografii. Warszawa 1998. b) doporučená
Z. BENEŠ: Historický text a historická skutečnost, Praha 1993
Z. BENEŠ: Historický text a historická kultura, Praha 1995.
M. BENTLEY: Modern Historiography. An Introduction. London - N. Y. 1999, 2006.
V. I. BIBLER: Myšlení jako tvorba, Praha 1985
P. BURKE: Francouzská revoluce v dějepisectví. Praha 2004.
P. BURKE: Variety kulturních dějin. Brno 2006.
Geschichtsdiskurs, Bd. 1 - 5, Hrsg. W. KÜTTLER, J. RÜSEN, E. SCHULIN, Frankfurt (M.) 1993 a d. 1. sv. má podtitul Grundlagen und Methoden der Historiographiegeschichte, 2. sv. Anfänge modernen historischen Denkens, 3. sv. Die Epoche der Historiesierung (1997), 4 sv. Krisenbewusssein, katastropheerfahrungen und Innovationen 1880-1945 (1997), 5 sv. Globale Konflikte, Erinnerungsarbeit und Neuorientierungen seit 1945 (1999)
M. HAVELKA: Spor o smysl českých dějin, Praha 1995
G. IGGERS: Dějepisectví ve 20. století. Praha 2002.
K. KUČERA: Historie a historici, Praha 1992
J. MAREK: Jaroslav Goll, Praha 1991
J. MAREK: O historismu a dějepisectví, Praha 1992
Pop History. Milena Bartlová (ed.). Praha 2003.
J. ŠTAIF: Historici, dějiny a společnost. Praha 1998.
M. VÖLKEL: Geschichtschreibung. Köln 2006.
D. TŘEŠTÍK: Kosmova kronika. Studie k počátkům českého dějepisectví a politického myšlení, Praha 1968.
D. TŘEŠTÍK: Kosmas, Praha 19671, 19722.
D. TŘEŠTÍK: Mysliti dějiny, Praha 1999.
Podmínky atestací:
U testu či zkoušky se zkouší celková orientace v problémech spojených s vývojem a charakterem historiografie podle bodů 1 - 4 uvedených výše. Rozdíl mezi T a ZK je v hloubce znalostí.