Sociální a myšlenkové světy v modernizující se společnosti

Anotace

Předmět se zabývá utvářením moderní společnosti především optikou zásadních proměn v rovině (sebe)porozumění a myšlenkových rámců, proměn kolektivních identit či interakcí člověka se svým prostředím. Předmoderní člověk neznal železnici, ateismus, všeobecné hlasovací právo, masové emigrace industrializaci, ani moderní urbanismus, až na výjimky neměl povědomí o přesném denním a nočním čase, o přesném fungování mnoha přírodních zákonů či vlastního těla, o podobě okolních států, natož jiných kontinentů.

Přesto chtěl vnuknout nějaký smysl svému životu a řád či výklad společnosti, ve které žil, dostát pozemského a posmrtného štěstí. Člověk ve starém režimu věřil v nadpřirozeno, které objasňovalo jevy, jež byly neuchopitelné rozumem, a bylo zdrojem strachu a úzkostí. Existovala však možnost jej začarovat, zažehnat, odklonit.

Nejen elitní složky společnosti chtěly okolní svět pochopit, porozumět přírodě i společenství lidí, učinit svět snesitelnějším, lepším pro své potomky. Podobně jako během následné „modernity“, ovšem ve větší intenzitě, byli tehdejší lidé každodenně nejvíce ovlivňováni prostorem, ve kterém žili, ročními obdobími, vlnami neúrod a epidemií, které cyklicky narušovaly periody relativní hojnosti.

Jejich svět byl zasažen válkami, cyklem života a smrti. S narůstající gramotností a mobilitou jednotlivých vrstev se také tento každodenní horizont začal diverzifikovat, stával se složitějším.

Kurz přiblíží posluchačům hlavní konstitutivní složky sociálních a myšlenkových světů předmoderního „malého“ člověka. Materiální aspekt těchto světů bude vždy vykládán na pozadí dobových společenských, především normativních či společenskokritických či satirických představ (církevních či laických), které poskytovaly nezbytné pilíře či naopak ostrou kritiku stanovenému řádu.

Kurz se opírá především o perspektivu kulturně-sociálních a intelektuálních dějin.