1. Úvod do problematiky. Seznámení s literaturou. Harmonogram cyklu.
2. Rozložení sil na pražské výstavní scéně - role uměleckých spolků při konstituování moderního výstavního provozu.
3. Výstavy pořádané v režii Krasoumné jednoty.
4. Exkurze do výstavních sálů Rudolfina.
5. Profesionalizace uměleckého výstavnictví - nové trendy v podobě uplatnění estetiky Gesamtkunstwerku a Raumkunstu.
6. Exkurze do Národní galerie: Česká moderna.
7. SVU Mánes jako nositel moderního směru v českém výstavnictví (architektonické řešení výstav, uplatnění ornamentu, barvy, aj.).
8. Výstavy děl sochařů Augusta Rodina a Émila Antoina Bourdella v pavilónu pod Kinskou zahradou v Praze.
9. Nástup Skupiny výtvarných umělců na pražskou výstavní scénu - kubistická výstavní estetika.
10. Exkurze do Muzea českého kubismu.
11. Alternativní výstavní prostory. Exkurze do vily sochaře Františka Bílka.
12. Brian O´Doherty, Inside the White Cube: The Ideology of the Gallery Space. Postmoderní kritika modernistického pojetí výstavní estetiky. Zhodnocení cyklu.
Přelom 19. a 20. století s sebou přinesl doslova výstavní boom na poli výtvarného umění. Vedle tradičních uměleckých salonů byly pořádány výstavy nově se ustavujícími spolky mladých progresivních autorů, otvíraly se umělecké expozice v rámci velkolepě pojímaných národních výstav i mezinárodních přehlídek. V takto široce koncipovaném výstavním provozu reprezentovalo výtvarné umění nejen atribut vkusu, ale stejně tak i stvrzení hospodářské prosperity či prostředek zahraniční politiky. Výstavní dění přitahovalo pozornost stále širšího okruhu veřejnosti a výstavní sály se stávaly nejen prostředníkem výtvarných požitků, ale také jakýmsi místem „en vogue“ pro společenská setkávání, navazování kontaktů a přemítání o povznášející úloze krásných umění.
Kdo a za jakých okolností výstavy připravoval? Jaká byla vizuální podoba expozic? Z jakého prostředí pocházelo obvyklé publikum výstavních sálů? Tyto otázky nás nutně napadají připustíme-li, že podstatu výstavního dění netvořily obrazy a sochy jako pasivní objekty, ale doslova umělecká díla ve víru lidských emocí.
Cílem kurzu je seznámit posluchače se situací na pražské výstavní scéně přelomu 19. a 20. století. Výklad bude kombinován s analýzou souvisejícího obrazového materiálu tj. dobových fotografií zachycujících výstavní aranžmá a s rozborem kritických textů recenzentů soudobého výstavního dění. Nedílnou součástí kurzu budou exkurze, které účastníkům zprostředkují kontakt s autentickým výstavním prostředím či výtvarnými díly a předměty užitého umění, jež stály v centru zájmu aktérů výstavního dění.