Anotace
Chronologické i tematické vymezení přednášky souvisí se zásadními změnami v systému vzdělávání a s významnými mocensko – politickými převraty, které zasáhly české země v uvedeném období. Východiskem bylo vyhlášení všeobecné školní povinnosti Marií Terezií v roce 1774.
Význam i důsledky zmíněného opatření se projevovaly postupně, v souvislosti s tím, jak se zákon dařilo prosazovat v praxi. Personální, organizační i finanční zabezpečení školství nebylo snadné a procházelo v 19. století několika více či méně příznivými etapami vývoje, které souvisely s mocenskými zájmy i hospodářskou situací státu, kulturní úrovní obyvatelstva, národnostními konflikty apod.
Zákony, které upravovaly školní povinnost, počítaly už od časů Marie Terezie a Josefa II. až po sklonek vlády Františka Josefa I. s tím, že se školní výuka nebude omezovat jen na znalosti a vědomosti, ale ovlivní i chování dětí a mládeže, dodá jim informace o společenských vztazích, žádoucím vystupování, naučí je dodržovat zásady zdravého životního stylu především v oblasti hygieny – to všechno na úrovni dobových představ a poznatků. Významným předpokladem úspěšné životní kariéry, zejména ve druhé polovině 19. století, se stala kvalifikace.
Respekt k vysvědčení, které s kvalifikací úzce souviselo, změnil přístup širší veřejnosti ke škole. Ta se z obtížné a nechtěné povinnosti stávala v jejích očích prostředkem sociálního vzestupu.
První světová válka znamenala pro školství v českých zemích také významný zlom, který se projevil v jeho rozsahu, obsahu i zabezpečení. Ze strany státní moci vystoupila do popředí snaha pozměnit vzdělávací priority a spolu s nimi i hodnoty vštěpované dětem a mládeži. Úspěch či neúspěch podobných snah však zůstal ve stínu velké války.