Syllabus
Psaní dopisů bylo staletou kulturní praxí, po dlouhou dobu nejběžnější formou komunikace. Mohly být pramenem sváru i smíru. Dopis, stejně tak jako paměti, deníky a další prameny osobní povahy bývaly někdy historiky posuzovány jako dokumenty „nespolehlivé“, protože jsou příliš subjektivní. Přednáška nabídne s ohledem na současné bádání možnosti i limity využití korespondence jako historického pramene. Na konkrétních příkladech z korespondence zejména 19. století bude dokumentována i ediční praxe a dobový úzus výuky psaní dopisů, stejně jako strategie pisatelů, ale také úřední dohled (cenzura) dopisů. Přednáška nabídne průhled i do současného způsobu psaní dopisů (přednáškou zvaného hosta, pokud to umožní epidemiologická situace). Podle možností bude uskutečněna i exkurze do archivu s cílem se seznámit s konkrétními prameny.
Podmínky k atestaci:
Aktivní účast na přednáškách (alespoň 75 %), pro případ změny podmínek výuky v souvislosti s epidemiologickou situací analýza (vč. ediční přípravy a komentářů) konkrétního dokumentu – dopisu, který dodám, popř. po konzultaci se mnou si jej posluchači vyberou na základě své vlastní badatelské zkušenosti, popř. v souvislosti se svou bakalářskou či diplomní prací.
Zkouška bude probíhat tradiční formou na základě seznamu literatury a s ohledem na probírané tematické okruhy.
Annotation
Přednáška nabídne s ohledem na současné bádání možnosti i limity využití korespondence jako historického pramene s důrazem na materiál 19. století.