Sylabus
1. Úvod – seznamovací hodina
2. Gender a feminismus – přehled aktuálního bádání v souvislosti s využitím ego-dokumentů
3. Stáří – ageing jako téma historiografie
4. Dějiny každodennosti a jejich Databáze – představení konceptu dějin každodennosti a korpusu analyzovaných pramenů
5. Jaká je babička? – představy a realita popisů babiček, existuje typologie?
6. Zbožnost a religiozita – duchovně-morální rovina transmise rodinné paměti
7. „Babička mě naučila…“ – „transmise dovedností“
8. Sociální vazby v rodině – vliv interních parametrů sociální komunikace v rodinách
9. U babičky doma – materiální všednodennost ve vzpomínkových textech
10. Vztahy s vnoučaty – jsou vzpomínky „dědičné“?
11. Závěr
Anotace
Přednáška má za úkol představit výzkumný projekt spojený s publikací Babičky očima vnoučat na Historickém ústav AV ČR. V rámci projektu bylo analyzováno 27 vyprávění o babičkách z předminulého, minulého a počátku tohoto století.
V textech se zrcadlí nejen vlastní prožitá zkušenost, ale mnohdy jsou prezentovány jako součásti osobních vzpomínek příběhy a reflexe událostí, které jsou založeny na mezilidské znalosti společné minulosti členů rodiny. Co mnohdy považují jedinci za svoje privátní vzpomínky, bývá kolektivně podmíněno.
V textech, které reflektují člena rodiny, v našem případě babičku, se jedná o implicitní formulování rodinné paměti. Paměťové paradigma, které v posledních desetiletích vtrhlo do humanitních věd, tuto sféru kolektivní paměti mnohdy podceňuje a soustředí se na velké kolektivy, jako jsou například národy.
V nich hrají mnohdy prim mužští aktéři. Naopak v těch kolektivech, které jsou sice marginální počtem svých členů, ale o to důležitější v procesu socializace jedince – jako jsou například rodiny, hrají klíčovou úlohu ženy.