Sylabus
1. Úvod – seznamovací hodina
2. Dějiny české menšiny ve Vídni – menšinová historiografie jako součást českého dějepisectví?
3. Příchod do Vídně – geneze vzniku české vídeňské menšiny ve světle pracovního trhu
4. Jak rozumět vztahu nové republiky a jejich přeshraničních občanů? – četba politických pamfletů
5. Jak se žilo v meziválečné Vídni – propedeutika k dějinám každodennosti
6. Spolkový a společenský život – je paměť vídeňských Čechů kolektivní?
7. Škola a zaměstnání – instituce menšinového života
8. Identita vídeňských Čechů a česko-rakouské soužití – diskuse o roli nacionalismu v každodennosti
9. Vídeňští Češi ve víru dějin – politické a událostní dějiny ve konturách vzpomínek
10. Exkurze – výlet po troskách české Vídně
11. Odchod z Vídně – vyrovnávání se se vzpomínkami, zapomínání a nostalgie jako motor transmise vzpomínek
12. Závěr
Anotace
Když se v roce 1918 rozpadla monarchie, nechala za sebou celou řadu lidí, kteří s ní byli existenčně spjati. Jednou takovou skupinou byli vídeňští Češi, kteří byli sice stále „doma“, ale najednou v zemi, která pro ně byla cizí. V rámci předmětu bude české menšina v bývalém hlavním městě monarchie představena jako svébytná skupina, která se v meziválečném období musela potýkat se svým zvláštním statusem, se společností, která jim často nebyla příznivě nakloněna, i s nepříznivým historickým vývojem před druhou světovou válkou. Zároveň ale bude představena mimořádně živelná menšina, která bujela spolkovým a společenským životem, zakládala ve Vídni školy, a obecně byla velmi hrdá na vlastní postavení a identitu.
Na základě práce s prameny se studenti seznámí s tím, jak vídeňští Češi vzpomínali na své dětství, jak se vnímali a jak žili. Zároveň se seznámí z Vídní. Ne s tou Vídní, kterou najdou v průvodcích, nýbrž s nehmatatelnou českou Vídní, která pamětníci vytvořili ve svých memoárech – mnohdy idealizovanou, ale přitom upřímnou.