Úvod do problematiky. Představení témat a základní literatury
Jazyková situace v českých zemích 18. století, fenomén polyglosie. Jazyková situace v Říši a habsburské monarchii.
Germanizace“ v Čechách: úřední proces i hnutí jazykové a kulturní obrody Němců v českých zemích. Seibt, Meissner. Výuka němčiny, výuka v němčině?
Kdy začíná „české národní obrození“? „První fáze“ a jeho reprezentanti. Problémy, osobnosti. Kontext období 70.-80. let 18. století.
Počátky nové české (a německé) literatury a poezie; soupeření italské opery a německé činohry – a kde jsou české hry?
Čtecí seminář.
Hnutí lidové osvěty, fenomén Kramerius a počátky české publicistiky; korunovace Leopolda II. jako vrchol zemského i „českého“ patriotismu?
Obrození v centru a periferii: Fenomén venkovských kněží a geografie obrození
Od dějin země k dějinám národa – Pelcl, Woltmann, mladý Palacký (případně Pubička, Dobrovský, Jungmann)
Dva programy obrození – Josef Jungmann (Dvoje rozmlouvání) versus B. Bolzano (Exhorty): český nebo böhmisch patriotismus?
Hledání „původní“ kultury – případ Rukopisů
Obrozené instituce – knihovny, muzea
Čtecí seminář.
Závěrečné kolokvium
Cílem kurzu je představit stěžejní epochu českých dějin – počátky tzv. národního obrození na přelomu 18. a 19. století (cca v letech 1770-1820), a to jak v kontextu politického, sociálního a kulturního vývoje pozdně osvícenské Evropy, tak v rámci specifické situace v habsburské monarchii a českých zemí i jejich kultury včetně vztahu ke kultuře jazykově německé.
Studující budou seznámeni také s ukázkami dobových pramenů (literárních, poetických, obranných apod.), v případě zájmu se budou moci do kurzu aktivněji zapojit například formou jejich prezentací.