Sylabus
1. 20. 2.
Úvodní hodina: věda jako společenský fenomén 2. 27. 2.
Antické způsoby vědění 3. 6. 3.
Vědění mezi biblí a racionalitou 4. 13. 3.
Raná geologie: i Země má své dějiny 5. 20. 3.
Moderní geologie: Země jako stroj a poslední katastrofa 6. 27. 3.
Darwin a původ života 7. 3. 4.
Moderní evolucionismus 8. 10. 4.
Být fyzikem ve 20. a 21. století 9. 17. 4. DĚKANSKÉ VOLNO 10. 24. 4.
Tělo jako problém: lékařské vědy // Nehezká sestra průmyslové vědy: léky, drogy, chemie 11. 1. 5. SVÁTEK PRÁCE - VOLNO 12. 8. 5. DEN VÍTĚZSTVÍ - VOLNO 13. 15. 5.
Klimatická krize a soudobá vzpoura proti vědě
Anotace
Žijeme ve společnosti, kterou věda a technika prostupují v historicky bezprecedentní míře. Oba fenomény vstupují do mezilidské komunikace, stávají se předmětem politických zápasů a pravděpodobně na nich závisí možnost další existence lidské civilizace jako takové. Věda získává stále větší podíl na rozhodování o našich životech, čekáme od ní řešení na naše nejpalčivější problémy, ale zároveň se v poslední době objevují silná anti-vědecká (agnostická) hnutí, které ji jakožto autoritu odmítají.
Věda neměla vždy tu společenskou autoritu, jakou si vydobyla v 19. století. Neměla ani stejnou společenskou roli jako ve století 20. a 21. Očekávání od vědy, její metody a způsoby vědění se měnily a mění. Věda není a nikdy nebyla čistý, do sebe uzavřený svět, ve kterém se pravda prosazuje silou nejlepšího argumentu. Nebo nejen to. Do vědeckých světonázorů vstupují dobové představy, mýty a společenské horizonty. Zapomenutá dogmata a neúspěchy někdy o vědě vypovídají víc než její triumfální odkaz.
Kurz chce představit dějiny vědy právě takto: jako věčný dialog racionality a společnosti, jako pole plné problémů, omylů a kroků vedle, spíš než jako vítězné dějiny pokroku. Studenti by si kromě obecného přehledu o vědeckých doktrínách v různých epochách měli odnést i argumenty ve prospěch vědy proti útokům od novodobých agnostiků, ale stejně tak i zdravou skepsi vůči aroganci technokratismu.
