Anotace
Ve středověku se ve východní Evropě postupně konstituovala řada státních útvarů, z nichž většina je již dávnou minulostí. Nejprve to byl původní raněruský stát, historiky od 19. století ne zcela adekvátně nazývaný Kyjevská Rus - Kyjev byl sice centrem říše a panovnickou rezidencí, ale zdejší vládce se netituloval jako kyjevský kníže a stát, jemuž vládl, nebyl v dobovém písemnictví označován jako Kyjevská Rus.
Ve 12. století se raněruský stát začal rozpadat a byl vystřídán polycentrickým státním uspořádáním. V průběhu tohoto procesu se zformovala nová politická centra, jejichž vládci pocházeli výlučně z rurikovské dynastie.
Po královské korunovaci Daniila Romanoviče Haličského se haličská a volyňská země transformovaly podle římského práva v ruské království, jehož institualizace nebyla v důsledku zániku zdejší dynastie Romanovičů a následného ovládnutí Haliče a Volyně Litevci a Poláky politicky dovršena. Současně začala o převzetí původní identity raně ruského státu usilovat elita vladimirsko-suzdalské země, respektive moskevského knížectví, a ztotožnila je s „novou ruskou zemi“, Ruskem, a prezentovala jeho veškeré obyvatelstvo jako Rusy.
Nový politický program se významně opíral o historickou argumentaci. Moskevská elita začala mít intenzívnější zájem o historii, kterou si však začala přetvářet tak, aby v ní mohla nalézt neexistující „historická“ práva Moskvy na ovládnutí dalších území a ospravedlnit tak případnou expanzi.
Na těchto ideologických základech se budoval a realizoval moskevský stát jako „nová ruská země“.