Anotace
Na přelomu 15. a 16. století se na severu východní Evropy dovršil proces politické integrace rurikovských zemí a zároveň došlo k jejich emancipaci z područí tatarských chanátů. V daném prostoru se konstituoval rozlehlý moskevský stát, který začal být prezentován jako „nová ruská země“, to znamená jako pokračovatel a dědic původního ruského státu, pro nějž se v 19. století vžilo označení Kyjevská Rus. Představa o translatio imperii z Kyjeva do Moskvy, respektive z Kyjeva přes Vladimir do Moskvy, se objevila nejprve v písemnictví. Jeho tvůrci zformovali ve spolupráci s moskevskými rurikovskými knížaty ideu o proměně moskevského knížectví na „novou ruskou zemi“ (Rossiju – Rusko), a jeho veškerého obyvatelstva na Rusy, která se stala součástí oficiální státní ideologie. Tento nový politický program se významně opíral o historickou argumentaci. Na jeho základě Moskva postulovala svoje územní nároky na vládu ve všech kdysi rurikovských knížectvích východní Evropy včetně Kyjeva. To měla vyjádřit také nová titulatura panovníka, jež začala obsahovat slova vseja Rusi, což se stalo motem dlouhodobé expanze, v historiografii všeobecně známé pod názvem sobiranije russkich zemel. jež byla ovšem prezentována jako reconquista.
V přenášce bude hlavní pozornost věnována dějinám moskevského státu za vlády Ivana III. a jeho nástupců Vasilije III. a Ivana IV. Hrozného. Sledovat budeme nejen vývoj událostí, ale také mechanismy formování nového státního útvaru, upevňování a proměny charakteru panovnické moci a jejího poměru k dalším privilegovaným příslušníkům moskevské společnosti (členové vládnoucí dynastie, ostatní rurikovská knížata, bojaři, vyšší duchovenstvo). Zajímat nás bude také to, jakým způsobem byly tyto politické změny reflektovány v ideologické oblasti, to znamená, jak se moskevský stát snažil odůvodnit svoji existenci a podpořit svoje územní nároky.