Annotation
Kurzy Křesťanství a hudba v (Jižní) Africe I a II se na příkladech nejen z Jižní Afriky zaměří na historický, sociální a kulturní kontext vstupu křesťanské misijní hudební kultury na africkou scénu v 19. století a pak hlavně na to, jak byla a je tato kultura aktivně uchopována a proměňována generacemi afrických konvertitů až do současnosti. Zvláštní pozornost bude věnována tzv. africkým původním církvím - vznikajícím od počátku 20. století, jež dnes představují nejsilnější proud jihoafrického křesťanství - a to jak jejich hudebním a širším kulturním a historickým kořenům, tak současné praxi a její reflexi členy těchto církví. Kurzy nabízejí aktuální vhled do složitého formování moderních afrických identit a jsou tak ideálním vstupem do uvažování o dnešním komplikovaném africkém světě. Kurzy jsou založené na výzkumných zkušenotech vyučujícího a terénních výzkumech v JAR a Lesothu.
Druhá část kurzu, "Křesťanství a hudba v (Jižní) Africe II", (pro hudební vědce zařazená do PVP specializační disciplíny) se zaměří především na hudební praxi, konkrétní hudební performance a jejich hudební i širší kulturní analýzu. Témata budou navazovat na kurz "Křesťanství a hudba v (Jižní) Africe I".
UPOZORNĚNÍ: Pro zápis "Křesťanství a hudba v (Jižní) Africe II" je nutné si nejdříve zapsat "Křesťanství a hudba v (Jižní) Africe I". Kurz "I" je korekvizitou kurzu "II". Kurz "I" si lze zapsat i samostatně. _
V pozadí obou kurzů stojí myšlenka, že křesťanství, stejně jako jakékoli jiné náboženství, je složitým kulturním komplexem, jehož nedílnou součástí je hudba. Etnomuzikologické, resp. hudebně antropologické hledisko přitom zdůrazňuje performativní funkci hudby. Hudbu tedy vnímá jako konstitutivní složku náboženské praxe (nikoli jako pouhou její ozdobu či doplněk). Hudba obdařená náboženským významem umožňuje specifickým způsobem prožít náboženský zážitek a tento zážitek - přinejmenším do určité míry - zároveň strukturovat v souladu s příslušným náboženským učením. V tomto smyslu je tedy hudba jedinečným prostředkem náboženského prožívání, kolektivního i individuálního.
Konkrétní podoba náboženské hudební kultury přitom není stálá, a to ani ve smyslu historickém, ani ve smyslu geografickém. Naopak, je významně ovlivňována vývojem společnosti a kultury a prolínáním kulturních vlivů navzájem. Její konkrétní artikulace se proto vždycky odvíjí od širší kulturní tradice jejích nositelů, která je ale otevřená a podléhá proměnám v čase. Proto obecně platí, že čím déle trvající a rozšířenější nějaké náboženství je, tím různorodější formy hudebního projevu a náboženské praxe má. Míra této různorodosti je přitom ovlivněna také mírou centralizace vnitřní organizace příslušného náboženského směru.
Vezmeme-li v úvahu, že africký kontinent (pomineme-li pro tuto chvíli lokální křesťanské tradice se starověkou kontinuitou např. v Etiopii) byl od 19. století, a i v současnosti stále je, misijním cílem desítek křesťanských církví a hnutí z Evropy, ale i Severní a Jižní Ameriky či dokonce Jižní Koreje, je jasné, že rozmanitost africké křesťanské hudební kultury bude značná. Přičteme-li k tomu náboženskou aktivitu stovek místních tzv. afrických nezávislých církví, vznikne situace, na kterou přinejmenším v Evropě nejsme zvyklí. Právě tuto komplikovanou různorodost, která zdaleka přesahuje oblast pouhých papírových teologických odlišností, ale představuje především reálnou komplikovanost různých paralelních či dokonce soupeřících kulturních rámců a životních praxí, se oba kurzy na příkladech hudební kultury pokusí v několika sondách představit.