Sylabus
1. Reflexe 2. sv. války a současná literatura-obecný úvod, evropské trendy (ukázky). 2.
Socrealismus a druhá moderna-Slovinsko I (Bor, Zajc, Krakar, Pahor, Kosmač). Socrealismus a druhá moderna-Chorvatsko I (Kovačić, Kaleb, Desnica, Šegedin, Parun, Pupačić). 3.
Postmoderna a soudobé směry II (Zlobec, Zidar, Hieng, Jančar, Debeljak, Blatnik). 4. Rumunská poválečná literatura od proletkultismu k ideové a estetické obrodě 60. let. 5.
Postmoderna a soudobé směry-Chorvatsko II (Marinković, Šoljan, Novak, Pavličić, Gavran, Tomić). 6. Socrealismus a druhá moderna-Srbsko I (Ćopić, Pavlović, Bulatović, Hristić, Lukić). 7.
Postmoderna a soudobé směry-Srbsko II (Kapor, Kiš, Pavić, Arsenijević, Basara). 8. Druhá moderna a postmoderna, současné směry-Makedonie (Šopov, Ivanovski, Janevski, Solev, Mitrov). 9.
Reflexe 2. sv. války a současná literatura-Albánie (Kadare), Bulharsko I (Gabe, Hrelkov, Dalčev, Stanev, Dimitrova, Jordanov). 10. Reflexe 2. sv. války a současná literatura-Bosna a Hercegovina (Tahmiščić, Andrić, Dizdar, Selimović). 11.
Reflexe 2.sv.války a současná literatura-Rumunsko. 12. Fenomén rumunského literárního exilu v období po 2. světové válce. 13.
Podoby rumunského postmodernismu v poezii, próze a dramatu. Současná literatura-Bulharsko I (Rakovski, Enev, Todorov, Stankova, Gospodinov).
Anotace
V rámci přednášky ze současných literatur jihoslovanských zemí, Rumunska a Albánie vychází časové členění tohoto oddílu vychází z nastolení totalitních režimů, které od roku 1941 i přes jistou liberálnost např. Titovy
Jugoslávie fungovaly až do rozpadu SFRJ a konce komunismu v Bulharsku, Albánii a Rumunsku (1989-1991).
Prvním zásadním tématem je 2 sv. válka a literatura v tomto období vznikající, ať už oficiální, tak ilegální- partyzánská (Kovačić). Další přednášky se týkají reflexe této války a nástupu socialistického realismu. Po roce 1948, kdy se zásadně rozcházejí cesty Bulharska, Rumunska, Albánie a Jugoslávie, je nutné studentům objasnit zásadní tendence v jugoslávské literatuře (ukončení socrealismu a rychlý návrat k soudobým evropským trendům, byť ne na zcela, a otevřenost vůči „západu“) a rigidnosti a pozdější pomalejší „modernizaci“ bulharské, rumunské literatury a komplexní uzavřenost albánské společnosti po roce 1962. Reflexe druhé moderny a postmoderny se v literaturách národů Jugoslávie projevovala jen s malým zpožděním oproti svobodnému světu, ale v ostatních literaturách bylo toto zpoždění zcela fatální. Výraznou roli hrála také literární tvorba spisovatelů v emigraci. Na závěr je ponechán prostor studentům, aby se sami vyjádřili k současným trendům v přednášených literaturách na základě vlastní četby.