Bulharská literatura III (po 2. světové válce)

Sylabus

1. Literatura ve stínu totality - esteticko-ideologický diktát tzv. socialistického realismu.

2. Válka a protifašistický odboj v literatuře.

3. Tzv. druhá vlna bulharského románu (Dimov, Talev, Vežinov, Karaslavov, Stanev).

4. Překonávání schematismu a poezie básníků tzv. dubnové generace (Levčev, Fotev, Pavlov).

5. Inovovaný žánr vesnické povídky (Radičkov, Petrov, Mišev).

6. Literární regionalismus (na příkladu rodopských povídek N. Chajtova).

7. Moderní historická próza jako příspěvek do diskuse o národním charakteru (Stanev, Stoev, Mutafčieva, Dičev).

8. Proměny vědeckofantastického žánru (Dilov, Vežinov).

9. Literatura přelomu

80. a

90. let a nástup nové básnické generace

90. let.

10. Bulharská specifika literární postmoderny (Gospodinov, Popov).

11. Česká literárněvědná bulharistika - témata, osobnosti, aktuální problémy.

12. Vybrané problémy české recepce bulharské poválečné literatury.

13. Nejnovější literatura

21. století (díla, o nichž se v Bulharsku diskutuje - Dimova, Ruskov aj.).

Anotace

V rámci přednášky, která navazuje na předměty Bulharská literatura I a Bulharská literatura II, budou studenti seznámeni s bulharskou literaturou druhé poloviny 20. století a počátku 21. století. Do proměn literárních paradigmat tohoto období se výrazně promítly dvě zásadní společenské změny v Bulharsku: „socialistický“ převrat v letech 1944/1945 a zhroucení tzv. východního bloku po roce 1990. V prvním případě došlo k výrazné ideologizaci všech oblastí umění, nejen literatury, a v přednášce bude popsán a komentován proces neustálého soupeření hodnotné, čistě umělecké literatury s totalitní mocí a jejími bezvýhradnými požadavky na angažovanost umění v intencích tzv. socialistického realismu, bulharské, jakož i dalším balkánským literaturám direktivně preskribovaného podle sovětského modelu. Hlavní pozornost bude ovšem věnována dílům hodnotným, jež svědčící o překonávání a odmítání vnucované doktríny (např. tvorbě tzv. dubnových básníků, moderním metamorfózám vesnické povídky, dramatice s prvky magického realismu apod.). Z hlediska genologického má zvláštní význam tzv. druhá románová vlna (román se totiž ve sledovaném období překotně rozvíjí hned od prvních poválečných let). Druhým závažným milníkem jsou demokratizační změny v důsledku pádu totalitních režimů v celé Evropě koncem 80. let 20. století. V tomto směru se bude výuka zaměřovat zejména na nástup postmodernismu, jeho vnitřní svár mezi národní profilací a specifikací (v textech bulharských postmodernistů znovuožívá poetika obrozenského básnictví, objevují se i aluze na obrozenská díla a citáty z nich) a na straně druhé výraznou otevřeností vůči globalizačním procesům. Klíčovým tématem postmoderní literatury je i problematika pastiše, citátovosti či parodického vztahu k literární tradici. Výuka se v kontextu poststrukturalistického pojetí interpretace zaměřuje na umělecky průraznější postmoderní díla 90. let 20. století i počátku 21. století. V neposlední řadě sleduje také český literární kontext a vybrané problémy vzájemných vztahů

(vývoj české literárněvědné bulharistiky po roce 1945, recepce bulharské literatury v poválečném období).