Syllabus
1. Periodizace starší bulharské literatury, zvláštnosti, specifika,
2. Cyrilometodějská misie a počátky slovanského písemnictví
3. Příchod učedníků Cyrila a Metoděje do Bulharska, role bulharských vládců Borise a Symeona v rozvoji cyrilometodějského dědictví, písmenictví a vzdělanost v Ochridu: Kliment Ochridský, Naum Ochridský a jejich žáci
4. Literární činnost v Plisce a Preslavi: mnich Chrabr a traktát „O písmenech“, Konstantin Preslavský, Jan Exarcha, pochvala caru Symeonovi
5. Apokryfní a bogomilská literatura, Kozma presbyter a jeho „Řeč proti bogomilům“
6. Bulharská literatura v období byzantské nadvlády: literární centra, slovanští světci v byzantském prostředí, historicko-apokalyptická literatura
7. Bulharská literatura ve
13. století, obnovení bulharského carství, kult trnovských světců
8. Hésychasmus a reforma bulharské literatury ve
14. století, Evtimij Trnovský a trnovská literární škola
9. Následovníci Evtimije Trnovského: Grigorij Camblak, Joasaf Bdinský, metropolita Kyprián, Konstantin Kostenecký, hésychastické dědictví v Srbsku, na Rusi a rumunských knížectvích
10. Historiografie v bulharské literatuře, texty reflektující dobývání Balkánského poloostrova osmanskými Turky
11. Vývoj bulharské literatury po zániku Druhého bulharského carství: Vladislav Gramatik, Dimitar Kantakuzin, sofijští literáti
12.
17. století: Damaskinská literatura, literatura bulharských katolíků
13. Závěr: Bulharská literatura na prahu obrození
Annotation
Přednáška zahrnuje výklad dějin bulharského písemnictví od prvopočátků v 9. století až do 18. století, do kterého bulharská literární věda tradičně klade počátek bulharského národního obrození. Literární dědictví bratří Konstantina a Metoděje dalo vzniknout novému literárnímu společenství, které kromě Bulharska postupně zahrnulo i kyjevskou Rus, Srbsko a rumunská knížectví.
Starší bulharskou literaturu formovalo především období rozkvětu za Prvního bulharského carství a rozsáhlá reforma pod vlivem hésychastického hnutí ve 14. století. Dobytí Balkánského poloostrova osmanskými Turky pak přináší období stagnace kdy je bulharská literatura zbavena přirozených center a elit, přesto se však v omezené míře dále rozvíjí a postupně přijímá impulzy z okolního světa, kter é v 18. století postupně naruší její do značné míry stále středověký charakter.