Syllabus
1. Latinský původ rumunštiny, území a doba jejího vzniku. 2.
Fonetické a fonologické, lexikální a gramatické zvláštnosti lidové latiny, které se v rumunštině uchovaly a dále rozvíjely. 3. Prvky dáko-geto-thráckého substrátu v rumunštině. 4. „Protorumunština“, tj. údobí mezi 5.-7. a 11.-12. stoletím. 5.
Vznik čtyř rumunských dialektů: dákorumunského, arumunského, meglenorumunského a istrorumunského. 6. Vývoj rumunštiny od 13. do 18. století (fonetika, morfologie, lexikum). 7.
Slovanský vliv na hláskosloví, tvarosloví, kmenosloví a skladbu rumunštiny. 8. Ostatní nelatinské vlivy, jimž byla rumunština a její dialekty v průběhu věků vystavena: vlivy starogermánské, maďarské, středně novořecké, turecké, francouzské. 9.
Vývoj vokalického a konsonantického systému rumunštiny. 10. Vývoj morfologického systému (slovních druhů) od počátku po současnost. 11.
Vývoj syntaxe rumunštiny (věta a souvětí) od počátků po současnost. 12. Slovní zásoba rumunštiny (základní slovní fond a zbytek lexika). 13.
Nářeční členění rumunštiny.
Annotation
Cílem předmětu je rozšířit teoretické znalosti struktury studovaného jazyka o diachronní aspekt a naučit studenty vnímat fungování dynamiky v jazykovém vyjadřování. Předmět je koncipován jako průřez nejdůležitějšími rysy ve vývoji standardního areálového jazyka opírající se též o dialekty.
Jeho náplní je ucelený přehled vývoje jazyka z diachronní perspektivy s odkazy na jeho synchronní strukturu. Značný prostor je věnován diachronnímu popisu mluvnice z hlediska morfologického a syntaktického, což je doplněno i o poznatky z oblasti lexikologie a etymologie.
Výuka probíhá paralelně v sedmi variantách se specifickým obsahem daným vývojem toho kterého areálového jazyka.
