Sylabus
Literatura:
Behnstedt, P. (1997,2000). Sprachatlas von Syrien, Beyer, K. (1984), Die aramäischen Texte vom Toten Meer, Göttingen; týž (1986), Aramaic Language, Göttingen; týž (1984,1994,2004), Die aramäischen Inschriften aus Assur, Hatra und dem übrigen Ostmesopotamien (datiert 44 v.Chr. bis 238 n.Chr.), Göttingen. Gibson, J.C.L. (1975),Textbook of Syrian Semitic Inscriptions. Volume II: Aramaic Iscriptions Including Inscriptions in the Dialect of Zenjirli, Oxford. Heinrichs, W. (1990),Studies in Neo-Aramaic, Atlanta. Klíma, O. - Segert, S. (1956), Mluvnice hebrejštiny a aramejštiny, Praha.
Anotace
Kód pro Microsoft Teams: th7z06s.
Genetická a typologická klasifikace aramejštiny, geografické rozšíření, typy textů. Vícejazyčné nápisy.
Stará aramejština – nejstarší epigrafické doklady z městských států starší doby železné.
Říšská aramejština, lingua franca starověkých velmocí, její fungování v Perské říši. Nápisy od Egypta a Anatolie po Indii. Biblická aramejština.
Střední aramejština, dialekty doložené zhruba v době 300 př. Kr. – 300 po Kr. Památky slavných měst: partská Hatra, arabská Palmyra, nabatejská Petra. „Jazyk Ježíšův“?; rozšíření aramejského jazyka a písma ve střední Asii.
Pozdní aramejština, jazyk náboženských textů a skupin, její západní a východní větev. Křesťané, Židé, Samaritáni, Mandejci. Magické texty.
Nová aramejština („nová asyrština“), živý jazyk až po dnešní dobu, filology znovu objevovaný od poloviny 19. století.