Sylabus
Tématem semináře je vztah moderních přístupů k psychologickým problémům, imaginativních slovesných projevů a jejich kritické reflexe, především pak dosah psychoanalytické teorie pro modernistické pojetí postavy a vyprávění. Psychoanalýza představovala od přelomu 19. a 20. století prominentní myšlenkový středoevropský proud.
Jako psychologická teorie, klinická praxe i jako model kultury a obecně antropologická soustava představuje především univerzální interpretační model, resp. model jazyka, jímž možno nově položit zautomatizované, zasuté významy. Spolu s marxismem, fenomenologií a později se strukturalismem, může být považována za orientující diskurs či moderní doby.
Mnohokrát rovněž poskytla názorový půdory literárněvědným postupům. Na ukázkách z prózy vzniklé v Čechách v první třetině 20. století (I. Olbracht, H. Ungar, E.
Weiss, L. Winder, E.
Hostovský, M. Pujmanová, V. Řezáč, J.
Havlíček, surrealisté...), jakož i na kritických názorech reflektujícíhc psychoanalytickou teorii v souvislosti s uměním (O. Fischer, J. Langer, B.
Brouk, K. Teige, P.
Fraenkl), budou diskuse v semináři specifikovat modernistický význam tohoto myšlenkového proudu především ve vztahu k fenoménům snu (a jeho reprezentace), imaginace, touhy, slasti. Druhou rovinu tvoří vztah psychologické a filologické analýzy v literárněvědném a literárněkritickém názoru.
Cílem je tedy jednak poukaz na širší referenční rámce modernistického hnutí v Čechách ve smyslu intelektuálních dějin a dějin střední Evropy, jednak aktualizace jednoho ze stálých analytických a metodologických úskalí literární vědy.