Annotation
Seminář bude z největší části založen na společné četbě konkrétních textů od konkrétních au-torů - Milana Nápravníka, Věry Linhartové, Stanislava Dvorského, Petra Krále, Evy Švank-majerové (a Vratislava Effenbergera), Pavla Řezníčka, Iva Purše, Františka Dryjeho, Josefa Jandy a Bruna Solaříka. Cíl semináře je přitom trojí: (1) obrátit pozornost účastníků k jedno-mu dosud jen málo zmapovanému (jmenovanými tvůrci reprezentovanému) "segmentu" dějin české literatury 2. poloviny 20. století, totiž k poválečnému českému surrealismu a post-surrealismu se zaměřením na období 60. až 90. let; (2) společně si ujasnit, jedná-li se o "terén" homogenní či heterogenní - respektive jakého stupně a povahy je jeho předpokláda-telná různorodost - o jaké argumenty lze opřít a na jaké problémy naráží teze o trvalé kontinuitě českého surrealismu, opakovaně diskutovaná mezi jeho exponenty současnými a bývalými (do jisté míry i podmínečnými; v našem výběru jsou zastoupeny obě skupiny) - tomuto účelu je podřízen (či přesněji: jeho jádrem bude) i onen speciálnější, ohlášený i v samotném titulu a podtitulu semináře, tedy (3) sledovat napětí mezi dvěma tendencemi, přítomnými v české post-/surrealistické próze: mezi psaním příběhů (touhou či potřebou příběhy zmnožovat; uznáním kognitivní či přímo onto-tvorné hodnoty narativních vzorců) a snahou o jejich filozoficky inspirované podvracení či dekonstruování (o průběžnou destabilizaci či anti-iluzivnost fikčního světa). Při ohledávání této problematiky se nevyhneme jedné dílčí otázce širšího dosahu: Co bychom zde mohli označit za moderní a co (pokud vůbec) za post-moderní? Do hry samozřejmě budou uvedena etablovaná témata soudobých humanitně-vědných diskusí: krize jazyka, krize subjektu, krize reality.
Technická poznámka: Časové omezení (jednosemestrálnost semináře) nám znemožní zabývat se důkladněji vývojem surrealistické prózy jako takové - ba dokonce i jen české. Znalost některý titulů by přitom byla docela žádoucí (viz. přiložený seznam). Podobně je tomu v případě surrealistické teorie. Předběžnou znalost nebude požadována jako bezpodmínečně nutná, na druhé straně však bude s vděkem vítána