Anotace
Stará literatura jako spojovací článek mezi foklorem a "novou" literaturou. Přívlastky "orální slovesnosti" podstatné a určující pro literaturu starou: převaha společného nad osobním, rodového nad individuálním; neexistence autorského prvku; libovolné využívání a pozměňování textů předchůdců; variabilita jediného textu v rukopisné tradici (před vynálezem knihtisku); orientace textu na jeho přednes, na živý zvuk (pochvala, kázání, hagiografická díla ...) atd. Postupné překonání
"zděděných" archaických rysů (posun směrem ke konstantnosti textu, nezávislost knižního výtvoru na člověku, vypravěči, samotném autorovi, vzdálenost slova od jeho živého projevu a gesta aj.), konstituování novodobých literatur. Proces beletrizace literatury a vyčleňování jejích zábavných, estetických a uměleckých funkcí. Vývoj slovanských literatur v porovnání s "nejmladšími" (mezi starými) baltskými literaturami. Základní poučení o církevních, náboženských i světských literárních žánrech. Otázka žánrového systému a žánrové hierarchie. Literatura jako výraz aktuální jazykové situace.
Základní studijní literatura:
Parolek, R.: Srovnávací dějiny baltických literatur. Praha 1978.
Parolek, R.: Litevská literatura. Praha 1996.
Sauka, D.: Lietuviu tautosaka. Vilnius 1982.
Sauka, L.: Lietuviu tautosaka 10. klasei. Kaunas 1993.
Mitologijas enciklopedija II. Riga 1994
Lietuviu literaturos istorija I. Vilnius 1979.
Lithuanian literature.Vilnius 1997.
Jovaišas, A. Lietuviu literatura 10. klasei. Kaunas 1993.
Vaitekuniene, A.: Lietuviu literatura 10. klasei. Kaunas 1993.
Lietuviu rašytoju sąvadas. Vilnius 1996.
Literární díla přeložená do češtiny.