Anotace
Poezie představovala pro antickou i středověkou literární vědu literaturu jako takovou, kdežto prozaické žánry byly vždy považovány za útvary na pomezí umělecké a užitkové literatury. Četba poezie se tak stala již v řecké klasické a helénistické kultuře vstupní branou k pasivní znalosti literárního jazyka, kdežto prozaické texty zaměstnávaly studenty antických i středověkých škol až jako pomůcky pro získání aktivních jazykových kompetencí.
Pevný systém poetických žánrů zděděných z antické kultury si i ve středověku uchovával svoji platnost. Mimo něj a autonomně se však ve středověku vyvinuly nové poetické útvary, a to především v prostředí liturgie, částečně na základě biblických a starokřesťanských vzorů.
Seminář bude zahájen četbou části Horatiovy programové básně De arte poetica, jež celému středověku sloužila jako opora a vzor teoretického a praktického přístupu k básnické tvorbě v latinském jazyce.
Dále budou postupně na typických příkladech představeny základní žánry středověké latinské poezie. U žánrů převzatých z antické tradice bude sledována jejich návaznost na tuto tradici i jejich formální inovace. Žánry vzniklé až mimo rámec klasicizující pozdně antické literární teorie budou studentům na příkladech podrobně představeny.
Závěr semináře bude věnován četbě vybraných pasáží naučné básně Poetria nova Galfreda de Vino Salvo (cca 1210) jako dovršení a shrnutí vývoje středověké latinské literatury v oblasti poezie.