Historický úvod o dějinách zániku římské kultury na britských ostrovech a vývoji britského křesťanství
Četba pramenů pozdějších období uvádějících informace o autorovi
Četbaa interpretace historické části díla "De excidio et conquestu Brtitanniae" a hledání paralel k jeho informacím
Četba a stylistický rozbor jeho parenetické části ve srovnání s pozdně antickou rétorickou teorií
Gildas zvaný Sapiens (zemř. 570?) je prakticky jediným známým autorem žijícím (alespoň část svého života) na britských ostrovech v době od zániku římské Británie v 50. letech 5.stol. do konce 7.stol. Vzdělaný ještě v přežívajícím školském prostředí pozdně antického období, jak ho pěstovali romanizovaní Keltové před vpádem pohanských anglosaských kmenů, prožil svůj život v zoufalství nad zhroucením keltské křesťanské civilizace, z níž vyšel. Jeho hlavní dílo "De excidio et conquestu Britanniae" je jediným soudobým historickým pramenem své doby a literárně náročným textem tvořeným podle pravidel pozdně antické rétoriky a zároveň raně středověké kazatelské praxe. Jeho zprávy se staly o několik set let později jedním ze zdrojů pověstí artušovského okruhu. Irské prameny 7. - 8. století považují Gildu za jednoho z nejvýznamějších učitelů irského mništví a vzoru pro jeho literární tvorbu.
Při četbě tohoto textu se studenti latinské medievistiky i klasické latiny seznámí s pozdně antickým literárním stylem a zároveň s myšlenkovým světem raně křesťanského asketického mnišství předbenediktinského období. Současně získají vědomosti o nejranější etapě vývoje britské latinské literatury, která se stala jednou z hlavních inspirací karolinské renesance počátku 9.století.