Anotace
V úvodních lekcích přednáškového kursu je na obecné rovině věnována pozornost těm oblastem římské historické působnosti, v nichž Řím zůstal pro pozdější Evropu kulturním a politickým základem a stal se všeobecně uznávaným paradigmatem. Po pádu říše zůstala základní latinská vzdělanost a "idea Říma", k níž se vztahovaly jak politická praxe (imperiální i republikánská), právo, vojenství, a řada idejí měla kořeny v římském dědictví (občanskost, vladařské ctnosti, "spravedlivá válka", "římský mír", humanitas, atd.).
Ve druhé části kursu se výklad zaměřuje na přímé či nepřímé uplatnění římských zkušeností při novodobé formulaci principů mezinárodního práva (zvl. F. de Vitoria, F. Suárez, H. Grotius) a na politicko filosofické (jak se vždy ukázalo, utopické) snahy zamezit stálým konfliktům mezi evropskými mocnostmi nabídkou řešení "mírového soužití". V reakci na konkrétní válečné konflikty se v 17. a 18. století navrhují teoretické projekty "věčného míru", které odrážejí aktuální politické poměry v Evropě, jsou ale vždy jakousi vzpomínkou na pax Romana, která se svou historicky reálnou podobou nejvíce přiblížila naplnění utopie. Pozornost je věnována mírovým vizím markýze de Sully, W. Penna, J. J. Rouseaua a I. Kanta, zmíněny jsou i názory J. A. Komenského. V závěru kursu jsou posouzeny možnosti použití "římského modelu" při konstrukci Evropské unie.