Sylabus
1) Shakespearovské drama – jeho zdroje a jednotlivé jazykové vrstvy se zřetelem k dramatické funkci jazyka. Specifika dramatického překladu a základní seznámení s „časovou osou“ shakespearovského překladu do češtiny a s reprezentanty vybraných překladatelských generací na praktickém rozboru ukázek z Romea a Julie. Kritéria dramatického překladu.2) Shakespearovské drama II – Kupec benátský jako jedna z nejčastěji překládaných a uváděných her. Rozbor originálu a další, podrobnější představení historie shakespearovského dramatického překladu.3) Anglický renesanční sonet: jeho zrod a podoby. Shakespearovy sonety a Svaté sonety Johna Donna. Rozbor vybraných překladů.4) John Milton a Jungmannův překlad Ztraceného ráje. Základní rysy Miltonova stylu a jejich reprodukovatelnost v češtině Jungmannovy doby. Analýza Jungmannova překladu a jeho závislosti na překladech německých a překladu polském. Lexikální přínos Jungmannova překladu.5) Překlady a adaptace Robinsona Crusoea v českém kontextu, zrod literatury pro děti jako samostatného žánru.Druhá část: česká recepce Jane Austenové (analýza stylu na srovnání s Charlottou Brontëovou a české překlady Austenové). Možný námět na seminární práci: srovnání vybrané scény některého z románů v originále, jeho českém překladu, v původní filmové adaptaci a jejím českém dabingu.6) Britská romantická poezie a její recepce u nás: rané české diskuse o Byronovi, vazba Byron-Mácha, překlady Krásnohorské, Vrchlického a Sládka, odeznívání zájmu o Byrona v devadesátých letech, František Chudoba a jeho přínos k recepci romantiků, novější překlady Wordswortha, Coleridge, Keatse (Hron, Renč, Hauková, Žantovská). Možné téma seminární práce: srovnání vybraných překladů J. V. Sládka a J. Vrchlického z Byronových Hebrejských melodií.7) Viktoriánský román – fenomén Dickens. Rozbor Dickensova stylu, nejdůležitější překladatelské problémy, zejména řešení sociolektů a idiolektů postav, vývoj postoje k těmto otázkám od raných překladů (40. léta
19. století) do současnosti. Současná praxe úprav starších dickensovských překladů – etické otázky.8) Britský modernismus a jeho recepce u nás – rozbor části Eliotovy Waste Land a ukázka překladů (Valja, Hron), Joyceův Odysseus (Skoumalův překlad), Virginia Woolfová a problematika překladu vnitřní řeči v proudu vědomí (překlady Kateřiny Hilské), D. H. Lawrence a jeho obraznost (Panna a cikán – překlad Hany Skoumalové).9) Poválečná próza I – autoři dystopií Orwell, Golding a Burgess a jejich zaměření na vztah jazyka a vědomí (1984, The Inheritors, The Clockwork Orange a jejich české překlady). Možný námět na seminární práci: srovnání části románu The Inheritors a jeho českého překladu z pera Šimona Pellara s využitím studie o „naivním“ úhlu pohledu, jehož Golding v románu užívá. Další námět: srovnání originálu a překladu eseje George Orwella Politics and the English Language s důrazem na to, jak téma originálu (úpadek jazyka) ovlivňuje požadavky na překlad.10) Poválečná próza II – univerzitní román. Kingsley Amis a David Lodge v překladech. Possession A. S. Byattové jako „kříženec“ univerzitního románu a žánru historické metafikce – problematika literární pastiše v překladu. Další vybraní autoři historické metafikce a historické prózy a jejich rozdílné osudy v české recepci (Barnes, Barkerová, Mantelová, Watersová).11) Postkoloniální literatura a její česká recepce – J. G. Farrell, J. M. Coetzee, Nadine Gordimerová, Salman Rushdie, Zadie Smithová. Vliv kvality redakčního rozhodování a redakční práce na recepci autora – „případ Bílé zuby“.12) Základní tendence britské poválečné poezie (Larkin, Hughes a Heaney v překladu plus další vybraní autoři).13) Základní tendence britského poválečného dramatu.
Anotace
Přednášky a semináře z tohoto předmětu se navzájem prolínají a jsou vedeny zčásti v angličtině a zčásti v češtině. Cílem je studium vybraných děl britské literatury od renesance do konce 20. století, které reprezentují významné směry, tendence a obraty ve vývoji. Studium těchto děl má za úkol reflektovat styl autora originálu. Diskuse v seminářích se zabývají literární interpretací a pojí se s translatologickým rozborem vybraných úryvků z originálů a překladů těchto děl. Tam, kde existuje více překladů (např. Shakespeare), zvažují odlišnosti a důvody jejich proměn. Diskuse vedou k posouzení sémantické a estetické ekvivalence českých literárních překladů a k uvažování o dynamice kulturní recepce překladových děl z prostředí britské kultury.
Po dobu trvání distanční výuky budou přednášky a ilustrační materiály k nim poskytovány studentům písemně; semináře s diskusemi nad texty by měly probíhat prezenčně, bude-li schválena výjimka z distanční výuky (prezenční účast ovšem nebude povinně vyžadována a vždy ji bude možno nahradit písemnou formou - viz dále); pokud prezenční výuka probíhat nebude, budou studenti vypracovávat k textům zadané úkoly a výsledky jejich reflexí spolu s komentáři vyučující budou sdíleny ve společném souboru nebo na společné platformě.