Sylabus
1) P: Překlad a jeho role v anglickém humanismu a renesanci. Renesanční poezie (alžbětinský sonet): Sidney, Spenser, Shakespeare, Donne. S: Překlady alžbětinského a shakespearovského sonetu.
2) P: Shakespearův jazyk; shakespearovská textová kritika – poezie a drama. Role editora a překladatele. S: Rozbor Shakesperových sonetů v různých překladech od počátku převodu Shakespeara po současnost.
3) P: Shakespearovská komedie a tragédie – specifika. Historie vydávání Shakespeara a recepce jeho díla. S: Analýza ukázek dvou až tří nejuváděnějších Shakespearových her, A Midsummer Night’s Dream, Romeo and Juliet a Hamlet, v českých překladech.
4) P: John Milton, nejvýznamnější epický básník v anglickém jazyce, forma a styl jeho eposu. Jungmannův překlad Ztraceného ráje u zrodu moderního českého jazyka a literatury (lexikum, verš, vývoj českého blankversu). S: Analýza ukázek z Jungmannova Ztraceného ráje.
5) P: Román
18. století a jeho recepce v českém prostředí – fenomén Daniel Defoe a Jane Austenová. Robinson Crusoe, Gulliverʼs Travels – mezinárodní a česká recepce, adaptace. Vývoj literatury pro děti jako samostatného žánru (zrod moderní dětské literatury v
2. pol.
19. stol. – Lear, Carroll) a české překlady. S: Analýza ukázky Robinsona Crusoea a rozbor stylu Jane Austenové.
6) P: Jane Austenová – angloamerická, světová a česká recepce, filmové adaptace. Problematika anglickosti, stylu a překladu. S: Analýza ukázek překladů románů Jane Austenové (od nejstarších po současnost).
7) P: Britská romantická poezie a její recepce u nás: fenomén Byron a Childe Haroldova pouť Elišky Krásnohorské. Mezinárodní a česká recepce Byrona, vliv na český romantismus. Jezerní básníci, P. B. Shelley a John Keats v překladech (od Sládka a Vrchlického po současnost). S: Analýza ukázek Childe Haroldovy pouti, popřípadě jednotlivých básní dalších romantiků v různých překladech.
8) P: Viktoriánský román. Fenomén Dickens – angloamerická a česká recepce, nejpřekládanější autor u nás oproti opomíjené George Eliotové, srovnání s moderní recepcí. Dickensův styl a problémy jeho překladu (ironie, humor, idiolekt, sociolekt apod.). Překlady Thackereyho, sester Brontëových a Hardyho. Současná praxe úprav děl klasiků, originálů i převodů (dickensovských překladů), etické otázky. S: Rozbor ukázky překladů Dickense, popř. Brontëových.
9) P: Britský modernismus a jeho recepce u nás; meziválečná nakladateství a edice překladové literatury. Rozdílné rysy a styly britských modernistů a problematika jejich překladu. Alternativy modernismu - překlady Orwella. S: T. S Eliot, D. H. Lawrence, Virginia Woolf a James Joyce (rozbor ukázek překladů).
10) P: Základní tendence britské poválečné poezie (Larkin, Hughes, Heaney – specifika jejich stylu). Další vybraní básníci
2. pol.
20. stol. a současnosti. S: Překlady jednotlivých básní Larkina, Hughese a Heaneyho.
11) P: Základní tendence britské poválečné prózy a dramatu. Nejvýznamnější autoři: Graham Greene, William Golding, Kingsley Amis (Angry Young Men). Univerzitní román. S: Goldingův Pán Much a Dědicové, Kingsley Amis a David Lodge v překladech – rozbor ukázek
12) P: Britští a postkoloniální autoři a autorky
2. pol.
20. století a současnosti, držitelé literárních cen (především Nobelova cena, Man-Bookerova cena). Vliv kvality překladatele, redakčního rozhodování a redakční práce na recepci autora. S: Analýza ukázek překladů románů Kazua Ishigura, Hilary Mantelové a Margaret Atwoodové.
Anotace
Tento kurz (označený I) pokrývá britskou literaturu. Přednášky a semináře se navzájem prolínají a jsou vedeny zčásti v angličtině a zčásti v češtině. Cílem je studium vybraných děl britské literatury od renesance po současnost, které reprezentují významné směry, tendence a obraty ve vývoji. Studium těchto děl má za úkol reflektovat styl autora originálu. Diskuse v seminářích mají literárněhistorický i teoretický charakter, zabývají se literární interpretací a přihlížejí k soudobým literárněvědným přístupům. Dále se pojí s translatologickým rozborem vybraných úryvků z originálů a překladů těchto děl.
Tam, kde existuje více překladů (např. Shakespeare), zvažují odlišnosti a důvody jejich proměn. Diskuse vedou k posouzení sémantické a estetické ekvivalence
českých literárních překladů a k uvažování o dynamice kulturní recepce překladových děl z prostředí britské kultury.